D - Ochrana ovzduší

Zákon o ovzduší:

Nový zákon o ovzduší č. 201/2012 Sb. přináší řadu rozsáhlých změn včetně zrušení veškeré právní úpravy vydané podle "starého" zákona č. 86/2002 Sb. Hlavním cílem nového zákona o ochraně ovzduší je zásadní zlepšení kvality ovzduší a především efektivnější ochrana obyvatel před imisní zátěží. Důvodem je pokračující stagnace na úrovni stavu znečištění ovzduší, které má přímé negativní dopady na zdraví i životy lidí.

Ochranou ovzduší se rozumí předcházení znečišťování ovzduší a snižování úrovně znečišťování tak, aby byla omezena rizika pro lidské zdraví způsobená znečištěním ovzduší, snížení zátěže životního prostředí látkami vnášenými do ovzduší a poškozujícími ekosystémy a vytvoření předpokladů pro regeneraci složek životního prostředí postižených v důsledku znečištění ovzduší.

Zákon o ovzduší č. 201/2012 Sb. (dále v části D jen "zákon") zapracovává příslušné předpisy Evropské unie¹ a upravuje

• přípustné úrovně znečištění a znečišťování ovzduší,
• způsob posuzování přípustné úrovně znečištění a znečišťování ovzduší a jejich vyhodnocení,
• nástroje ke snižování znečištění a znečišťování ovzduší,
• práva a povinnosti osob a působnost orgánů veřejné správy při ochraně ovzduší,
• práva a povinnosti dodavatelů pohonných hmot a působnost orgánů veřejné správy při sledování a snižování emisí skleníkových plynů z pohonných hmot v dopravě.

Zákon o ovzduší se nevztahuje na vnášení radionuklidů (zákon č. 18/1997 Sb., o mírovém využívání jaderné energie a ionizujícího záření) do ovzduší, na zdolávání požárů a na práce při odstraňování následků nebezpečných epidemií, živelních pohrom i jiných mimořádných událostí, prováděné podle jiných právních předpisů (například zákon č. 239/2000 Sb., o integrovaném záchranném systému, zákon č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení, zákon č. 133/1985 Sb., o požární ochraně). 

Nový zákon o ochraně ovzduší přináší následující významné změny:

• Kompenzační opatření
  Nová právní úprava zajistí, že v oblastech se zhoršenou kvalitou ovzduší nebudou uvedeny do provozu nové zdroje znečišťování, pokud neprokáží nebo nepřijmou opatření, která budou nové znečištění vyvažovat. Kompenzační opatření, která jsou v zákoně nově obsažena, budou investičního i provozního charakteru.
• Zavádění nízkoemisních zón
  Obce a města budou mít možnost vyčlenit na svých územích zónu, do které nebudou moci vjíždět auta, která nesplňují emisní limity. Obce a města ale zároveň musí zajistit objízdnou trasu po silnici stejné nebo vyšší třídy.
•  Nové parametry kotlů pro domácnosti
  Nová opatření se dotknou i domácností. Malé kotle (o příkonu do 300 kW) uváděné na trh v České republice budou mít výrazně nižší emise než dnes Zákon také zakazuje spalování nekvalitních paliv.
  Emisní požadavky na malé spalovací zdroje do 300 kW jsou stanoveny podle výkonu, dávkování, typu a výhřevnosti paliva, kdy od 31. prosince 2013 platí přísnější limity.
  Podle nového zákona budou muset od roku 2022 kotle na pevná paliva o jmenovitém tepelném příkonu do 300 kW splňovat parametry 3. emisní třídy, od roku 2014 pak kotle 1. a 2. emisní třídy nebudou uváděny na trh. Zákon vyžaduje provozovat kotle, které plní stanovené emisní parametry. V principu tedy nemusí být nutná výměna celého kotle, ale například jeho dovybavení automatickým podavačem paliva, zvláštním automatickým hořákem apod., které zajistí jeho úpravu na 3. emisní třídu. Vyžádané kontroly kotlů budou probíhat jednou za dva roky a bude je provádět odborně způsobilá osoba, která byla proškolena výrobcem kotlů a má od něj udělené oprávnění k jeho instalaci, provozu a údržbě. Zákon nedává úředníkům pravomoc přímo vstupovat do domů a bytů kvůli kontrole způsobu vytápění.
• Kontrola v domácnostech
  Nový zákon zavádí povinné ověřování emisních a technických parametrů zdrojů o jmenovitém tepelném příkonu od 10 do 300 kW, které slouží jako zdroj tepla pro teplovodní soustavu ústředního vytápění. Tyto kontroly budou vykonávat osoby autorizované MŽP. Kromě vizuální kontroly mohou tyto osoby navíc seřídit a vyčistit kotel a případně doporučit, jak jej optimálně používat. Administraci celého systému budou mít na starosti obecní úřady obcí s rozšířenou působností pro svůj obvod.
• Individuální posuzování velkých znečišťovatelů
  Nový zákon umožní také individuální přístup ke znečišťovatelům ovzduší. Příslušné krajské úřady budou moci zpřísnit provoz zdroje, který má na kvalitu ovzduší v oblasti prokazatelně špatný vliv.
• Jednodušší a efektivnější poplatky
  Nový zákon dále významně zjednodušuje placení poplatků. Administrativní zátěž se díky tomu sníží u provozovatelů, úřadů i obcí. Počet zpoplatněných látek se sníží z více než dvaceti na čtyři základní. Poplatek, který se dříve vybíral od výše 500 korun, bude nově inkasován tam, kde jeho výše dosáhne 50 000 Kč. Od roku 2017 se budou poplatky postupně zvyšovat a to až do roku 2022. Povinnost zasílat poplatkového přiznání je od výše 5 000 Kč za provozovnu.
  Zákon současně umožňuje snižování poplatků, pokud bude provozovatel snižovat emise nad rámec minimálních legislativních požadavků nebo je již dnes pod touto úrovní. Poplatek se vůbec nevyměří při dosažení vysoké úrovně ochrany ovzduší, definované snížením emisí pod hodnotu 50 % horní hranice spojené s nejlepšími dostupnými technikami.
  Obecní úřady obcí s rozšířenou působností již nebudou rozhodovat o poplatcích za (současné) střední zdroje znečišťování ovzduší - nově KÚ.
• Rozšíření aplikace emisních stropů na různých úrovních, za účelem dodržení přípustné úrovně znečištění ovzduší
  V příloze č. 1 zákona jsou popsány hlavní cíle ochrany ovzduší v nastávajícím období ohraničeném rokem 2020. Zcela jednoznačně došlo ke zpřísnění stávajících hodnot národních emisních stropů pro jednotlivé znečišťující látky.
• Zavedení individuálního přístupu ke zdrojům znečišťování ovzduší se zohledněním jejich významu a vlivu na kvalitu ovzduší
  Dochází ke zjednodušení a zpřesnění ve výčtu typů stacionárních zdrojů na ty, které provádějí jednorázové měření emisí znečišťujících látek, pro které nejsou stanoveny specifické emisní limity, a stacionárních zdrojů, které provádějí kontinuální měření emisí, včetně stanovení rozsahu měřených znečišťujících látek a provozních parametrů.

Zákon dále v příloze č. 2 (příloha č. 1 knihy) obsahuje tzv. vyjmenované stacionární zdroje, které mohou být provozovány pouze na základě povolení a jsou rozdělené podle oborů, technologií a kapacity provozu s přehledným vyznačením do tří sloupců: A - je vyžadována rozptylová studie, B - jsou vyžadována kompenzační opatření, C - je vyžadován provozní řád jako součást povolení provozu.

Problematika ochrany ovzduší zahrnuje širokou oblast a v detailním zpracování by přesáhla rozsah a záměr tohoto průvodce. Proto jsou v této části publikace upraveny pouze hlavní povinnosti se základním komentářem.

Látky poškozující ozonovou vrstvu a fluorované skleníkové plyny:

Zákon č. 73/2012 Sb. o látkách, které poškozují ozonovou vrstvu, a o fluorovaných skleníkových plynech navazuje na přímo použitelné předpisy Evropské unie (nařízení EU 517/2014 a 1005/2009) a upravuje práva a povinnosti osob a působnost správních úřadů při ochraně ozonové vrstvy Země a klimatického systému Země před nepříznivými účinky regulovaných látek ("RL") a fluorovaných skleníkových plynů ("FSP"). Zákon platí stejně jako nový zákon o ovzduší od 1.9.2012!

Vzhledem k tomu, že tuto oblast upravují i výše uvedená nařízení EU, je nutné znát požadavky těchto nařízení, protože jsou u nás plně platná. V článcích 5.15 až 5.20 jsou hlavní povinnosti z těchto nařízení uvedeny. Pro praxi je nejdůležitější článek 5.16 o kontrolách chladících a klimatizačních zařízení.

Právní předpisy:

Prováděcí předpisy k zákonu 201/2012 Sb.:

Prováděcí předpisy k zákonu 73/2012 Sb.:

 Přímo uplatnitelné předpisy Evropské unie:

Související předpisy:

Poznámka ¹: 

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/50/ES ze dne 21. května 2008 o kvalitě vnějšího ovzduší a čistším ovzduší pro Evropu.

Směrnice Evropského Parlamentu a Rady 2004/107/ES ze dne 15. prosince 2004 o obsahu arsenu, kadmia, rtuti, niklu a polycyklických aromatických uhlovodíků ve vnějším ovzduší.

Směrnice Evropského Parlamentu a Rady 2001/81/ES ze dne 23. října 2001 o národních emisních stropech pro některé znečišťující látky.

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/76/ES ze dne 4. prosince 2000 o spalování odpadů.

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/80/ES ze dne 23. října 2001 o omezení emisí některých znečišťujících látek do ovzduší z velkých spalovacích zařízení.

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/42/ES ze dne 21. dubna 2004 o omezování emisí těkavých organických sloučenin vznikajících při používání organických rozpouštědel v některých barvách a lacích a výrobcích pro opravy nátěru vozidel a o změně směrnice 1999/13/ES.

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/30/ES ze dne 23. dubna 2009, kterou se mění směrnice 98/70/ES, pokud jde o specifikaci benzinu, motorové nafty a plynových olejů, zavedení mechanismu pro sledování a snížení emisí skleníkových plynů, a směrnice Rady 1999/32/ES, pokud jde o specifikaci paliva používaného plavidly vnitrozemské plavby, a kterou se ruší směrnice 93/12/EHS.

Směrnice Evropského Parlamentu a Rady 2010/75/EU ze dne 24. listopadu 2010 o průmyslových emisích (integrované prevenci a omezení znečištění).