Přestane být Česko rájem skládek?

Přístup současného vedení ministerstva životního prostředí i ministerstvaprůmyslu a obchodu dává naději na zásadní obrat. Zařadí se Česko po bokvyspělých zemí, které už skládkovat dávno přestaly a komunální odpad radějivyužívají pro výrobu energie?

V oblasti nakládání s komunálními odpady sev Evropě prosazuje jasný trend směřující k zastavení skládkování. Situace vjednotlivých státech se však podstatně liší.

V nejvyspělejších státechEvropy (Norsko, Švédsko, Dánsko a například také Švýcarsko), skládkování téměřneexistuje nebo je dokonce výslovně zakázáno zákonem (ve Švýcarsku od roku 2000)a je v nich významný podíl energetického využití odpadu až kolem 50%.

Naopak v nejzaostalejších zemích jako Bulharsko nebo Rumunsko končídoposud veškerý komunální odpad na skládkách.

A Českárepublika?

Data evropského statistického úřadu ukazují, že zanejvyspělejšími zeměmi stále výrazně zaostáváme a na skládkách u nás končí vícenež dvě třetiny komunálního odpadu.

Také podle poslední hodnotící zprávyministerstva životního prostředí z ledna 2012 skládkuje Česká republika o 240tisíc tun biologicky rozložitelné složky komunálního odpadu více, a neplní takzávazky dané evropskou legislativou. V následujícím období tudíž bude čelitsankcím od Evropské komise.

Na tento nelichotivý stav upozornil nedávnotaké ministr průmyslu a obchodu Martin Kuba: "Oproti zbytku Evropy u nás vůbecneumíme pracovat s odpadovým hospodářstvím. Všude jinde se dnes většina odpadůspaluje (využívá pro výrobu elektřiny a tepla), ve Vídni mají dokonce spalovnyodpadu přímo ve městě. U nás se naopak hlavně skládkuje. Přitom ideální by bylo,aby na každý kraj připadalo jedno zařízení na energetické využití odpadů."

Za mimořádně malý považuje počet spaloven v České republice i ministrživotního prostředí Tomáš Chalupa.

Experti dávají ministrůmzapravdu

Zařízení pro energetické využití odpadu je samozřejměnejefektivnější postavit tam, kde odpad vzniká a kde jsou zároveň rozvody provyužití tepelné energie. Takové podmínky splňují téměř všechna naše krajskáměsta. Navíc teplárny v nich většinou spalují uhlí. V komunálním odpadu byzískaly ekologický a prakticky nevyčerpatelný zdroj energie pro zásobování svýchzákazníků.

"Zahrabávat odpadky do země je barbarství. Česká republika mádíky rozvinutému teplárenství pro energetické využití odpadu optimálnípodmínky," potvrzuje Martin Hájek, ředitel Teplárenského sdružení Českérepubliky, a dodává: "Zabíráme zemědělskou půdu pro pěstování energetickýchplodin a miliony tun biomasy vozíme na skládky, tomu říkámKocourkov."

Biologicky rozložitelná složka komunálního odpadu je totižpovažována za biomasu a její přeměna na energii by pomohla plnit závazky Českave využití obnovitelných zdrojů energie místo předraženéfotovoltaiky.

Z pohledu ekologie

Protienergetickému využití odpadu dlouhodobě vystupují ekologické organizace. Podlenich je spalování odpadu nebezpečné pro životní prostředí a stavba spaloven byprý oslabila motivaci k recyklaci odpadů. "Daleko efektivnější je odpadyrecyklovat nebo materiálově využívat," řekl výkonný ředitel Greenpeace ČR,Čestmír Hrdinka.

S tím je určitě možné souhlasit, jenomže i v těchnejvyspělejších zemích se daří vytřídit přibližně polovinu odpadu. Michael Hügize švýcarského Spolkového úřadu pro životní prostředí k problematice tříděníplastů na konferenci o odpadech podotkl, že ve Švýcarsku domácnosti třídí pouzePET lahve.

"Separace dalších druhů plastů má smysl pouze koncentrovaně voblasti obchodu a průmyslu. Pro směsný odpad z domácností se energetické využitíplastů prozatím ukázalo jako ekologicky i ekonomicky nejrozumnější způsoblikvidace," řekl doslova.

Ve skutečnosti není energetické využití odpadův konfliktu s recyklací, naopak ji usnadňuje. Právě ze zbytků po spalování lzevelmi efektivně získat řadu druhotných surovin pro další využití. Například ze100 000 tun komunálního odpadu se získá až 2000 tun železa.

Bez spáleníby významná část kovů většinou obalených plastem nakonec stejně skončila bezužitku na skládkách. Z uvedeného množství komunálního odpadu se ve spalovnězachytí také zhruba 100 tun toxických kovů jako arzén, kadmium, rtuť a další,které se v technologii spalovny převedou na stabilní a nerozpustné formy a jsouuloženy na zabezpečenou skládku, čímž se vylučuje kontaminace podzemní vody vpřípadě jejich skládkování na běžné, velmi málo zabezpečené skládce.

Ilidé, kteří obecně výhodnost energetického využití odpadů uznávají, nechtějí mítve svém sousedství spalovnu. Tento přístup označovaný anglickou zkratkou NIMBY,tedy "ne na mém dvorečku", komplikuje dnes výstavbu veškeré dopravní ienergetické infrastruktury.

Medvědí službazelených

Neustálé výpady zelených aktivistů proti zařízením naenergetické využití odpadů tak dělají životnímu prostředí spíše medvědí službu.Nahrávají totiž udržení vysokého podílu skládkování, které je z hlediskaživotního prostředí tou absolutně nejhorší variantou, protože hyzdí krajinu,ohrožuje půdu, vodu a vzduch. Do ovzduší ze skládek totiž uniká metan, který jejednak výbušný, jednak je velmi agresivním skleníkovým plynem a přispívá keglobálnímu oteplování.

Velkým rizikem jsou také časté požáry skládek, přinichž se do ovzduší dostávají extrémně nebezpečné sloučeniny, které ve spalovněv důsledku vysokých teplot nevznikají vůbec nebo jsou v procesu čištění plynůbezpečně odstraněny. Skládky jsou obrovským obchodem, ve kterém se v Česku ročněotočí kolem 6 miliard korun. Z toho přibližně 2 miliardy korun získává 200 obcí,které na svém území tolerují skládku. Z každé tuny uloženého odpadu totižinkasují 500 korun.

Porazit skládkovou lobby tedy nebude vůbec snadné, ikdyž kapacita současných skládek už na dlouho nevystačí a stavět nové snadnebude možné. Města a obce si budou nakonec muset vybrat, jestli chtějí novouskládkou znehodnotit další území nebo kývnou na energetické využití odpadu.

Nezbývá než doufat, že i u nás nakonec zvítězí rozum a odpad, kterýnelze využít materiálově, se místo uložení na skládky využije alespoň prozískání bezpečné a čisté energie jako třeba ve Švýcarsku. K tomu je v první řaděpotřeba výrazně zvýšit poplatek za skládkování, který je velmi nízký anemotivuje ani k recyklaci ani k energetickému využití odpadu, a takto získanépeníze použít na zlepšení nakládání s komunálním odpadem, namísto uplácení obcítolerujících skládku.


Biomasa končí naskládkách

V současné době ČR likviduje zhruba 1,4 milionu tunbiomasy ve formě biologicky rozložitelné složky komunálního odpadu na skládkách.Tuto biomasu je technologicky možné zcela bezpečně a ekologicky využívat kvýrobě elektřiny a tepla v kombinované výrobě. V této souvislosti se úvahy omasovém rozšíření pěstování energetické biomasy na zemědělské půdě jeví jakozcela paradoxní. Racionální by bylo nejprve využít to, co vyhazujeme.

Dioxinů se bát nemusíme

V ČR se uvolní doovzduší necelý kilogram dioxinů. Požáry a jiných přírodní procesy mají podíl 83%. Z lidské činnosti pochází 175 gramů. Zařízení na energetické využití odpadu vPraze, Brně a Liberci vypustí necelé 0,2 gramu. Naše energetika vytvoří 3,5gramů dioxinů. Domácí topeniště ročně vypustí v Česku mezi domy 14 gramůdioxinů. Spálením jednoho kilogramu komunálního odpadu doma v kamnech či kotlise vypustí do ovzduší stejné množství dioxinů jako při spálení 10 tunkomunálního odpadu v moderní a ekologicky ošetřené spalovněodpadu.

Další využití popelovin

Ze 100 000 tunkomunálního odpadu se získá až 2000 tun železa a 100 tun toxických kovů (arzén,kadmium, rtuť a dalších), které se neutralizují a ukládají na zabezpečenouskládku. Popeloviny po spálení mají desetinu původního objemu odpadu a váhaklesne na čtvrtinu (25 000 t). Z toho je 20 000 tun popelovin - škváry svlastnostmi stavebních výrobků typu maltovin. Celková míra materiálového využitípopelovin na výrobky je až 97 %.

Odpady a výrobaenergie

Každá tříčlenná domácnost ročně průměrně vyprodukujetunu komunálního odpadu. Využitím 100 000 tun odpadu (lokalita s 300 000obyvateli) pro výrobu elektřiny a tepla se ročně nahradí zhruba 25 milionů m3zemního plynu nebo 65 000 tun hnědého uhlí a získá se teplo až pro 20 000domácností, vyrobí se elektřina pro vlastní provoz spalovny a také elek třinapro běžnou spotřebu několika tisíc domácností.