Pro jednotlivé zdroje či skupiny zdrojů jsou právními předpisy stanoveny podmínky pro jejich provoz. K některým z nich MŽP vydalo stanoviska nebo metodické pokyny. Nové pokyny naleznete níže. Starší, ale v základním principu také platné, najdete na stránkách MŽP.
Správní poplatky - nově se platí za všechny žádosti
Stanovisko k aplikaci právní úpravy správních poplatků v oblasti ochrany ovzduší podle položky 27A přílohy k zákonu č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích.
Zákon č. 42/2025 Sb., kterým se mění zákon o ochraně ovzduší, rovněž zahrnuje novelu zákona č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích. Podle nového znění, účinného ode dne 1. 3. 2025, zní položka 27A takto:
Položka 27A
- Vydání povolení provozu stacionárního zdroje uvedeného v příloze č. 2 k zákonu o ochraně ovzduší: 5000 Kč
- Vydání rozhodnutí o změně povolení provozu stacionárního zdroje uvedeného v příloze č. 2 k zákonu o ochraně ovzduší: 3000 Kč
- Vydání povolení provozu stacionárního zdroje neuvedeného v příloze č. 2 k zákonu o ochraně ovzduší: 3000 Kč
- Vydání rozhodnutí v pochybnostech, zda se jedná o stacionární zdroj uvedený v příloze č. 2 k zákonu o ochraně ovzduší: 3000 Kč
- Vydání rozhodnutí v pochybnostech, zda se jedná o stacionární zdroj používaný pouze k výzkumu, vývoji nebo zkoušení nových výrobků a procesů: 3000 Kč
- Vydání rozhodnutí o udělení individuální výjimky povolující vjezd do nízkoemisní zóny 1500 Kč
- Vydání rozhodnutí o udělení autorizace nebo o změně rozhodnutí o udělení autorizace podle zákona o ochraně ovzduší: 2500 Kč
- Vydání rozhodnutí o skutečnosti, že se osoba, která je usazena v jiném členském státě Evropské unie nebo smluvním státě Dohody o Evropském hospodářském prostoru, považuje za autorizovanou osobu podle zákona o ochraně ovzduší: 1500 Kč
Další podrobnosti jsou ve stanovisku.
Změna zařazení technologií pro vědu a výzkum (nově jsou zdrojem)
Zákon o ochraně ovzduší počínaje datem 1. 3. 2025 již nevyjímá výzkum, vývoj a zkoušení nových výrobků a procesů z definice stacionárního zdroje v § 2 písm. e). Režim provozu těchto stacionárních zdrojů od tohoto data upravuje § 40 odst. 7 tak, že na provozovatele těchto stacionárních zdrojů se vztahují pouze povinnosti uvedené v § 17 odst. 1 písm. a), d) a e) zákona.
Současně ustanovení § 40 odst. 7 vylučuje z pojmu stacionárního zdroje používaného pouze k výzkumu, vývoji nebo zkoušení nových výrobků a procesů takové zdroje, které naplňují definici tepelného zpracování odpadu, pokud množství zpracovaného odpadu přesáhne 50 tun za rok.
Další podrobnosti jsou ve stanovisku.
Sčítání zdrojů pro účely katagorizace
Předmětem pokynu je aplikace ustanovení § 4a a § 4b zákona č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší, která upravují pravidla pro zařazování stacionárních zdrojů do kódů přílohy č. 2 k zákonu a pravidla pro sčítání projektovaných kapacit ostatních, tj. jiných než spalovacích, stacionárních zdrojů za účelem tohoto zařazování.
Takto zjištěná celková projektovaná kapacita ostatních stacionárních zdrojů je pak rozhodující pro určení, zda a do jakého kódu v příloze č. 2 k zákonu budou stacionární zdroje zařazeny, přičemž ve všech případech ostatních stacionárních zdrojů platí, že se sčítají projektované kapacity výhradně stacionárních zdrojů uvedených pod stejným kódem. Celková projektovaná kapacita je pak rozhodná pro aplikaci některých podmínek provozu podle vyhlášky č. 415/2012 Sb., dále jen „emisní vyhláška“. Stejně tak je rozhodná pro aplikaci specifických emisních limitů.
Tento metodický pokyn se vydává v návaznosti na zákon č. 42/2025 Sb., kterým se mění zákon č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší. Předmětem sčítacích pravidel a tohoto metodického pokynu není agregace ohlašovaných údajů v rámci souhrnné provozní evidence.
Další podrobnosti jsou v pokynu.
Nový zdroj od 1.3.25: Manipulace se sypkými materiály
Kód 12.1. byl do zákona č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší, zaveden novelizačním zákonem č. 42/2025 Sb., který vstoupil v účinnost 1. března 2025. Důvodem vzniku daného kódu byl nejasný status deponií, manipulačních ploch nakládky a vykládky apod., a to zejména v prostorech těžby nebo zpracování nerostných surovin a v metalurgických provozech.
Sypké materiály
Při aplikaci kódu 12.1. je potřeba vycházet především z jeho přesného znění a z důvodové zprávy k novele zákona, která říká: „Zařazování do kódu 12.1. je možné pouze, pokud se jedná o stacionární zdroj typově odpovídající popisu tohoto kódu, pod tento kód se tedy zařazují pouze činnosti spočívající v manipulaci se sypkými materiály včetně jejich skladování na otevřených plochách jinde neuvedené s celkovou projektovanou plochou deponií 3000 m2 a vyšší s výjimkou stavenišť. Staveništěm se zde myslí staveniště ve smyslu stavebního zákona (zákon č. 283/2021 Sb.), tedy místo, na kterém se provádí stavba, zařízení, terénní úprava nebo udržovací práce anebo na kterém se stavba, zařízení nebo terénní úprava odstraňuje.“
Důvodová zpráva dále uvádí:
„Jedná se o nový ód, do něhož jsou zařazeny činnosti při nakládání se sypkými materiály, které jsou problematické z hlediska prašnosti. Tyto činnosti mohou být emisně významné a jsou též předmětem stížností na obtěžování nadměrnou prašností, ale v současné době je nelze zařadit do přílohy č. 2 zákona, a tudíž je nelze ani účinně regulovat. Spodní kapacitní práh byl stanoven na plochu deponií, které zpětným výpočtem s využití emisních faktorů odpovídají úrovni emisí cca 5 tun TZL. Výjimku tvoří staveniště dle stavebního zákona, která povolování provozu nepodléhají.
Hlavním důvodem doplnění tohoto kódu jsou především skládky uhlí, ale i jiných sypkých materiálů, u kterých vzniká manipulací a jinými vlivy (abrazí) ke vzniku velmi jemné velikostní frakce, která je následně unášena větrem do ovzduší. Sypkými materiály se rozumí veškeré kusové nebo zrnité materiály, kterým jejich mechanicko-fyzikální vlastnosti umožňují se při vhodných podmínkách chovat jako kapaliny, mohou tedy „protékat“ přes výsypky, otvory apod., lze je dopravovat pásovými dopravníky apod. Jejich inherentní vlastností je tedy sypkost, kterou lze charakterizovat sypným úhlem cca do 50°. Jedná se tedy jak o jemné, tak i hrubé kamenivo, tedy o všechny frakce až do horního limitu pro hrubé kamenivo...
O úletu prachu do ovzduší však nerozhoduje velikostní frakce, ale pevnost materiálu a jeho odolnost proti abrazi. Mezi sypké materiály pak patří např. drcený asfalt, písek, popel, struska, sypká zemina apod.
Pojmem otevřená plocha, se pak myslí plocha, která není zastřešená a není krytá stěnami, případně je krytá stěnami maximálně ze dvou stran. V případě, že je plocha naopak krytá stěnami a střechou před povětrnostní vlivy, nelze ji považovat za otevřenou skladovací plochu.
Smyslem regulace je primárně zamezit úletu prachu, z toho důvodu tedy u krytých ploch tento způsob regulace není relevantní...
Další podrobnosti jsou ve stanovisku.
Záložní zdroje po novela zákona
Stanovisko k vybraným otázkám povolování záložních zdrojů energie.
Aby mohla být uplatněna výjimka z měření emisí a zjišťování úrovně znečišťování bylo výpočtem, musí se jednat o záložní zdroj (jehož provozní hodiny nepřekročí 500 provozních hodin ročně, vyjádřeno jako klouzavý průměr za období tří kalendářních let a jde o zdroj jehož celkový jmenovitý tepelný příkon je pod 50 MW).
V § 6 odst. 8 zákona o ovzduší ve znění po novele č. 42/2025 Sb. nově výslovně stanoveno, že skutečnost, že zdroj slouží jako záložní zdroj energie, musí být uvedena v povolení provozu.
S tím souvisí doplnění v bodě 1.3 písm. c) přílohy č. 7 k zákonu, kterým se mezi obsahové náležitosti žádosti o povolení provozu doplňuje požadavek na označení stacionárních zdrojů, které mají sloužit jako záložní zdroje energie.
Na stacionární zdroj lze tedy nahlížet jako na záložní zdroj energie ve smyslu § 6 odst. 8 pouze v případě, že je tak stanoveno krajským úřadem v povolení provozu.
Podle předchozí právní úpravy musel být údaj o tom, že se jedná o záložní zdroj energie, uveden v provozním řádu jakožto součásti povolení provozu, pokud se jednalo o stacionární zdroj, na který se vztahovala povinnost provozní řád zpracovávat, tj. stacionární zdroj označený ve sloupci C přílohy č. 2 k zákonu.
Další podrobnosti jsou ve stanovisku.
Vyjádření k poplatkům za VOC/TOC
Výklad ve věci poplatku za znečišťování ve vztahu k TOC.
Stanovisko k ustanovení § 15 odst. 2 zákona č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší, které upravuje předmět poplatku za znečišťování.
Jde o řešení otázky, zda je provozovatel stacionárního zdroje uvedeného v příloze č. 2 k zákonu o ochraně ovzduší (poplatník) povinen zpoplatnit znečišťující látky VOC vyjádřené jako „TOC“, pro něž má takto stanoven v integrovaném povolení specifický emisní limit, a zda takto popsaná skupina znečišťujících látek podléhá zpoplatnění podle přílohy č. 9 bodu 1 k zákonu o ochraně ovzduší. Jedná se o stacionární zdroj uvedený v bodě 6.8. přílohy č. 8 k vyhlášce č. 415/2012 Sb. Současně je specifický emisní limit pro skupinu znečišťujících látek VOC vyjádřený jako TOC v integrovaném povolení stanoven nad rámec této vyhlášky, a to bez uvedení odkazu na definici zkratky TOC v příloze č. 8 k této vyhlášce či jiné bližší specifikace ohledně vymezení parametru „TOC“.
Vydaná stanoviska v pochybnostech
Rozhodnutí vydaná o stacionárním zdroji v pochybnostech.
Stacionární zdroj uvedený v příloze č. 2 k zákonu o ochraně ovzduší
- kód 4.12. / tryskací kabina a pískovací box (PDF, 299.87 KB)
- kód 12.1. / recyklace stavebních odpadů (PDF, 2.31 MB)
Stacionární zdroj neuvedený v příloze č. 2 k zákonu o ochraně ovzduší
Stacionární zdroj používaný pouze k výzkumu, vývoji nebo zkoušení nových výrobků a procesů
- dosud nebylo vydáno žádné rozhodnutí
Ing. Zdeněk Fildán
ENVI GROUP s.r.o.
