Na první pohled se tato myšlenka nezdá špatná, ovšem jen potud, než se naproblematiku solární recyklace podíváme zblízka a do hry vstoupí tvrdá data azkušenosti z praxe. Naše společnost se zabývá recyklací solárních panelů anásledující text shrnuje naše zkušenosti.
Evropská směrnice EU 2012/19/EU vyžaduje od roku 2015 zajistit u solárníchpanelů při jejich likvidaci 70% recyklaci a 80% využití, tj. minimálně 70 %panelu se musí recyklovat na druhotné suroviny a dalších 10 % se může využítnapříklad pro výrobu energie. Pouze zbylých 20 % lze zlikvidovat uložením naskládku.
Fotovoltaické panely jsou v ČR instalovány od různých výrobců a v mnohatypech (panely jsou monokrystalické, polykrystalické, amorfní, plošné, trubicovéatd.) a není ani jednoznačně dostupné jejich zastoupení. S tím souvisíproblematika stanovení efektivní recyklace z hlediska "vyzískání finančnězajímavých prvků" (Ag, Cu, Si, Al, vzácné zeminy) a nákladů na odstraněnínebezpečných látek.
CO JE TŘEBA RECYKLOVAT
Typický krystalický solární panel (většina panelů instalovaných v ČR)obsahuje největší hmotnostní podíl skla, okolo 70 %, dalších skoro 15 %hmotnosti tvoří plasty (EVA fólie a tedlar) a 10 % hliníkový rám, zbylékomponenty pak okolo 5 %.
Je tedy jasné, že pro splnění zákonných kvót je třeba zajistit zejménarecyklaci skla. Sklo však v solárních panelech není volně přístupné, jsou na nějnataveny další sendvičové vrstvy (křemíkové články, EVA fólie, tedlar), kteréjsou velmi obtížně oddělitelné. Z tohoto důvodu je třeba sklo mechanicky drtitna jemnou frakci a následně ostatní vrstvy odseparovat. Vzhledem k tomu, že sena výrobu panelů používá více typů skel včetně tvrzeného (kaleného) skla, jehodrcení způsobuje rychlé opotřebování a snižování výkonu drtičů, a tím ipodstatně vyšší náklady. Směsné sklo působí navíc i komplikace při dalšímvyužití ve sklářském průmyslu. Následná separace sendvičových vrstev nenízdaleka stoprocentní, protože to není technologicky možné. Směsné sklo nelzevyužít jako běžnou surovinu k výrobě nového skla, ale musejí se hledat dalšínové aplikace (např. izolační a výplňové stavební hmoty).
Celkově lze konstatovat, že náklady na drcení a úpravu skla několikanásobněpřekračují výnosy získané při prodeji této suroviny. Náklady na zpracovánífotovoltaických panelů se v našich poloprovozních podmínkách v současnostipohybují od 4 do 8,50 Kč na 1 kilogram panelu v závislosti na typu akompletnosti panelů.
NEBEZPEČNÉ LÁTKY
Solární panely obsahují i nebezpečné látky - jednou z nich je i olovo. To sev panelu objevuje z pájky pro pájení a pájecích past, protože pájených spojů jev tomto druhu panelu velké množství. Olovo se kumuluje v lidském organismu a vživotním prostředí a může způsobit vážné zdravotní obtíže.
Kromě vlastních panelů je třeba zmínit i další součásti panelu, což jsoupřipojovací moduly a měniče napětí, kde jsou hlavními nebezpečnými součástmiplasty obsahující zpomalovače hoření a desky tištěných spojů (obě látky, resp.konstrukční části, jsou uvedeny v Příloze II směrnice 2002/96/ES o odpadníchelektrických a elektronických zařízení, jsou považovány za nebezpečné pro lidskézdraví a musí být selektivně odstraněny).
Zjišťováním nebezpečných vlastností solárních panelů se ve světě zabýváněkolik významných vědeckých pracovišť, k hlavním odborníkům patří Dr. DustinMulvaney z University of California v Berkeley. Jeho práce vyústila vespolupráci s organizací Silicon Valley Toxics Coalition na vytvoření tzv. solarscorecards, které hodnotí nebezpečné vlastnosti panelů jednotlivých výrobců, ato v celém životním cyklu panelu (blíže viz http://solarscorecard.com/2012).Náklady na separování a ekologickou likvidaci nebezpečných součástí panelu jsoučástečně, nikoliv však zcela, kryty výnosy z prodeje hliníku (z rámu) astopových množství stříbra (z pájky). Celkově je tedy jasné, že recyklacesolárních panelů má i po započtení výnosů z prodeje surovin negativníbilanci.
RECYKLACE NĚCO STOJÍ
Recyklace, k nimž se ČR zavázala, musí splňovat normy EU. Rovnice jejednoduchá. Má-li se recyklace dělat pořádně a splňovat normy, něco stojí. Nelzeodhadnout přesně, jaké budou ceny komodit za dvacet let, ani to, jak se vyvinourecyklační technologie. Je ale nanejvýš pravděpodobné, že komplexní recyklacepanelů (včetně logistických, skladovacích a administrativních nákladů) bude jentěžko ziskovou činností.
Panely lze ziskově recyklovat jen tzv. divokou recyklací, kdy se vyberou jenekonomicky zajímavé části (např. hliníkový rám panelu) a zbytek se vyveze naskládku.
Pro splnění zákonných kvót pro recyklaci panelů je třeba zajistit zejménarecyklaci skla.
Autoři: -ewg-
Zdroj: www.ihned.cz
