Nejen Bangladéšané, kteří umírají při každoročních záplavách, vzhlížejí s nadějí k nadcházejícímu klimatologickému summitu.
V dánské Kodani se sejde na osmnáct tisíc účastníků ze 192 zemí, mezi nimi na 65 šéfů států a vlád.
»Je třeba, aby došlo k přijetí opravdu globální dohody, která musí účinně řešit problém změny klimatu. Přijaté závazky musejí dát rozumnou naději na to, že se změny podaří udržet v přijatelných mezích dvou stupňů Celsia. Jakkoliv jsou jednání velmi složitá, je to problém s dostatečnou politickou vůlí řešitelný,« říká s nadějí ministr životního prostředí ČR Jan Dusík.
Nové horizonty podnikání
Pokud se světoví lídři na konferenci, jež začíná příští pondělí, shodnou na radikálním boji s oteplováním a na omezení emisí skleníkových plynů, bude to skvělá zpráva i pro část světových byznysmenů. Těch, kteří investují do čistých technologií.
Němečtí průmyslníci dokonce vybavili šéfku vlády Angelu Merkelovou na kodaňský summit »Berlínským apelem německého hospodářství«. Podepsalo ho na tisíc vedoucích technologických firem ze všech branží. Žádají Merkelovou, aby nasadila veškerý politický vliv k prosazení závazných slibů o snížení skleníkových plynů.
»Apel odráží zásadní změnu v myšlení firem. Ještě nedávno považovaly ochranu klimatu a s ní spojené závazky za něco, co bude brzdit jejich rozvoj kvůli vysokým nákladům,« říká Peter Keitel, prezident Německého svazu průmyslu. »Dnes už firmy pochopily, že jde mnohem více o šanci. Otevírá jim totiž cestu k novým horizontům podnikání,« dodává.
Poradenská firma Roland Berger odhaduje, že ekologická branže může být nosným pilířem německého průmyslu a do roku 2020 může předstihnout tradiční obory, jakými jsou strojírenství a automobilový průmysl.
»Německo je v oboru vývoje a výroby takzvaných čistých technologií vedoucí mocností. Nikdo jiný nemůže nabídnout to, co my,« věří šéf technologické a strojírenské firmy Siemens Peter Lösche.
Opatrní Češi
České průmyslníky zatím šance, jež skýtá byznys spojený s ochranou klimatu, nechávají chladnými. »Je nutné vzít při snaze o snižování emisí v potaz současné technologické a finanční možnosti. V tuto chvíli nevíme, co se v Kodani dohodne, a zda tato rozhodnutí budou politická, či právně závazná,« říká tiskový mluvčí Svazu průmyslu a dopravy ČR Milan Mostýn.
Zdroj týdeníku Ekonom blízký Úřadu vlády je o něco otevřenější: »Dohoda v Kodani a aktivita redukce emisí skleníkových plynů obecně je naším průmyslem vnímána velice opatrně, spíše kriticky. Je to zčásti proto, že k nám zatím nepronikl boom "zelených" a úsporných technologií, ale také proto, že u nás se elektřina vyrábí hlavně z uhlí,« říká.
Miliardy od soukromníků
Do nových technologií však investují i finančníci, jako je například George Soros. Ten vsadil na takzvanou technologii čistého uhlí, kdy je při stejném výkonu spotřebováno méně paliva a do ovzduší se dostává méně emisí. Nedávno prohlásil, že do čistých technologií investuje jednu miliardu dolarů. »Budu však financovat jen takové projekty, které doopravdy přispějí k čistšímu ovzduší a zároveň pro mě budou i výdělečné,« upřesnil.
Velkým byznysem je v současné době i injektáž CO2, při které se ukládá přebytečný oxid uhličitý do země. Firmy, které jej propagují, argumentují tím, že se tak vyřeší globální problémy lidstva. Někteří odborníci však tvrdí, že jde o slepou uličku, kterou prosazují hlavně těžební společnosti, protože na ní mohou snadno vydělat.
Kodaňský pokrok
Na rozdíl od Kjótského protokolu, jenž byl dojednám v roce 1997, mají být do programu ochrany klimatu zapojeny také rozvojové země, přinejmenším ty větší z nich.
Aby to bylo možné, musí se jim nabídnout finanční pomoc, samy potřebné technologie nevyrábějí a nejsou je ani schopny zaplatit.
V průběhu přípravy kodaňského summitu se hovořilo o tom, že v přechodném období, zhruba mezi lety 2010 až 2013, bude třeba získat pro tyto účely nejméně deset miliard eur. O mnohem větších částkách (50 až 100 miliard eur ročně) se uvažuje pro vlastní realizaci opatření na redukci emisí skleníkových plynů.
Jisté zatím pouze je, že většinu peněz budou muset poskytnout rozvinuté státy. Ale v jaké podobě a na jakém základě, to je nejisté. »Nepůjde o čiré dary. Odhlédneme-li od toho, že tyto peníze přispějí k ochraně klimatu a pomohou zabránit větším škodám, ke kterým by došlo, kdybychom nekonali a byli úzkoprsí, vrátí se nemalá část peněz v nákupech příslušných technologií a zařízení. A to znamená i dobytí nových trhů,« připomněl v této souvislosti šéf Německého svazu průmyslu Keitel.
Ekologická Čína?
Ke snahám o redukci skleníkových plynů, zejména kysličníku uhličitého, se pro mnohé překvapivě připojila i Čína. Peking slíbil, že do roku 2020 sníží emise CO2 na jednotku HDP až o pětačtyřicet procent oproti roku 2005. Ve skutečnosti to ale znamená, že množství vypouštěných škodlivin bude v příštích letech dále růst, i když méně, než by tomu bylo bez přijatých opatření.
Západní firmy odhadují, že pokud bude chtít Peking splnit své emisní cíle, bude muset do výroby »čistých« energií a technologií investovat ročně až 100 miliard eur. To jsou sice velké peníze, ale už proto, že Peking trvá na přeměně své ekonomiky z téměř výlučně výrobní na hospodářství, které by se opíralo o velký podíl hi-tech, jde o promyšlený záměr.
AUTOR: Petr Němec
AUTOR: Zuzana Panczaková
100 miliard eur
bude muset Čína podle odhadů ročně investovat do výroby čistých energií a technologií.
Zdroj: www.ihned.cz