ČIŽP:
Dobrý den. Reaguji na Vaši přednášku Legislativní výhled v oblasti ekologie na úrovni ČR/EU, část Novela chemického zákona. Měl bych dotaz k povinnostem ohledně zubního amalgámu: Chystá se nějaká změna ohledně emisí rtuti z krematorií, vznikající právě ze zubního amalgámu? Doposud není emisní limit, ale obecně se ví, že úniky rtuti jsou vysoké a mnohdy v blízkosti obytných zón. Předem děkuji.
Není mi známo, a kolegové z MŽP mi toto potvrdili, že by se v souvislosti se zmiňovanou novelizací chemického zákona plánovala novelizace např. vyhlášky č. 415/2012 Sb., která by doplnila emisní limit na rtuť pro krematoria. Uvedená novelizace chemického zákona reaguje na evropské nařízení, které se zabývá reportingovou povinností ve vztahu k dovozu/vývozu zubního amalgámu pro zajištění vyšší kontroly nad pohybem této komodity a jeho správného deklarování. Docházelo/dochází totiž v praxi k tomu, že pod deklarací jako zubní amalgám (jež má nižší míru regulace a kontroly z hlediska pohybu než „klasická“ rtuť) dochází k pohybům „klasické“ rtuti, která nikdy zubním amalgámem nebyla a nebude ani ke zdravotnickým potřebám využita. Novela má reagovat na tuto nežádoucí praxi, nikoliv regulovat emise rtuti v rámci krematorií. Byť s Vámi souhlasím, že se jedná o problematiku, která si zaslouží pozornost, včera zmiňovaná novela s tímto nesouvisí.
ELTMA, pneumatiky:
Prosím o přeposílání emailu na paní Plšíkovou z firmy ELT Management Company Czech Republic s.r.o. Reaguji na Vaši přednášku Zpětný odběr pneumatik v České republice. Měl bych dotaz, jaké jsou způsoby následného zpracování pneumatik - mechanické, kryogenní? Není to zdrojem škodlivin do životního prostředí? Jaké firmy se tím zabývají?
Odpadní pneumatiky lze následně zpracovávat různými způsoby. Nejčastěji se jedná o mechanické zpracování, při kterém dochází k oddělení jednotlivých materiálových složek a jejich dalšímu využití. Významnou roli hraje také energetické využití pneumatik, například v cementářském průmyslu.
Veškeré způsoby zpracování a využití musí probíhat v souladu s platnou legislativou a příslušnými povoleními.
V České republice se touto činností zabývá řada oprávněných subjektů disponujících příslušnými povoleními. Konkrétní způsob zpracování se může u jednotlivých provozovatelů lišit v závislosti na využívané technologii a zaměření zařízení.
V případě zájmu o podrobnější informace doporučuji obrátit se přímo na konkrétní zpracovatelské společnosti, které Vám mohou poskytnout detailnější informace o používaných technologiích.
Ecobat, baterie:
Je vhodné soustřeďovat Li-baterie v nehořlavých boxech, např. nerezových. Jsou papírové krabičky také vhodné?
Pro soustřeďování použitých lithiových baterií doporučujeme používat nehořlavé nádoby nebo boxy, které v případě vzniku tepelného runaway omezí šíření případného požáru do okolí. Vhodné jsou například kovové nádoby (ocelové, nerezové) nebo certifikované bezpečnostní kontejnery určené pro sběr a skladování Li-baterií.
V případě použití kovové nádoby je nezbytné zajistit nevodivou vrstvu mezi směsí baterií a vnitřním pláštěm nádoby, například vložením PE sáčku. ECOBAT pro zvýšení bezpečnosti a uživatelského komfortu využívá u svých kovových nádob speciální nevodivý nástřik vnitřního pláště.
Papírové krabičky samy o sobě nejsou z hlediska požární bezpečnosti ideálním řešením, protože představují hořlavý materiál. Mohou však sloužit jako sekundární obal jednotlivých baterií za předpokladu, že jsou baterie zabezpečeny proti zkratu (např. přelepením pólů) a následně ukládány do vhodné nehořlavé sběrné nádoby.
Při výběru sběrných nádob je vždy důležité seznámit se s jejich technickou specifikací a podmínkami použití. V případě zájmu o podrobnější informace nás neváhejte kontaktovat.
Do námi používaných kartonových nádob patří jen ty běžné alkalické baterie, potenciální riziko je samozřejmě i v těchto boxech, a proto postupně začínáme i tyto boxy měnit za kovové nádoby a jsme v řešení speciálního nehořlavého obalu.
Dobrý den, rád bych se zeptal, kam v současné chvíli odcházejí vytříděné baterie? Vím, že nějakou kapacitu mají Kovohutě, něco asi i Dekonta, jsou další? Dekuji
Vytříděné baterie jsou podle svého typu a chemického složení předávány specializovaným zpracovatelům v České republice i v zahraničí.
V České republice existuje několik zpracovatelských kapacit. Mezi nejznámější subjekty patří například Kovohutě Příbram, jejichž kapacita je však primárně zaměřena na zpracování olověných baterií. U ostatních chemických systémů, jako jsou směsné spotřebitelské baterie nebo knoflíkové články, jsou domácí zpracovatelské možnosti ve vztahu k současným objemům omezené.
Společnosti Dekonta a Kovohutě v současnosti disponují technologiemi pro zpracování lithiových baterií ve fázi zkušebního provozu. I při jejich plánovaném rozvoji však dostupné kapacity nebudou v dohledné době schopny plně pokrýt současné ani očekávané budoucí objemy sběru baterií. V oblasti zpracování baterií bylo rovněž vydáno kladné stanovisko EIA pro zařízení zaměřené na recyklaci NiCd baterií. Z pohledu celkových potřeb trhu a rostoucích objemů moderních bateriových systémů se však jedná pouze o dílčí část potřebné zpracovatelské infrastruktury.
ECOBAT velmi podporuje vznik recyklačních kapacit v ČR.
Významná část zejména lithiových baterií je proto po dotřídění a přípravě k recyklaci předávána do specializovaných zařízení v dalších zemích Evropské unie, kde jsou k dispozici technologie umožňující získávání kritických surovin, jako jsou lithium, kobalt, nikl nebo měď.
Konkrétní tok baterií se může lišit podle jejich typu, stavu, složení a smluvních vztahů jednotlivých kolektivních systémů a zpracovatelů.
Mezi významné evropské zpracovatele baterií patří například společnosti Umicore (Belgie), Accurec (Německo), Redux Recycling (Německo) nebo SNAM (Francie). Konkrétní výběr zpracovatele se vždy odvíjí od typu baterie a aktuálních smluvních vztahů.
Podrobnější informace naleznete v našem Reportu o činnosti za rok 2025:
https://www.ecobat.cz/wp-content/uploads/2026/06/ECOBAT-Vyrocni-zprava-2025.pdf
Report je dostupný také na stránce Kontakty v sekci dokumentů:
https://www.ecobat.cz/kontakty/
Dotaz pro paní Vránkovou: Prosypání baterií vermikulitem nebo pískem má nějaké vlivy na následné zpracování (ruční třídění, ...)? Děkuji
Prosypání baterií inertním materiálem (např. vermikulitem nebo pískem) představuje z bezpečnostního hlediska účinné opatření pro omezení šíření tepla a zmírnění následků případného poškození baterie během skladování a přepravy.
Určitý vliv na následné zpracování však má, protože při třídění je nutné baterie od prosypového materiálu oddělit.
V praxi je nejčastěji využíván vermikulit, který je preferován zejména pro svou nízkou hmotnost, dobré izolační vlastnosti a snadnější manipulaci. Písek sice plní obdobnou bezpečnostní funkci, avšak výrazně zvyšuje hmotnost zásilky a může komplikovat manipulaci, logistiku i následné třídicí procesy. Nevýhodou je rovněž vyšší míra znečištění při manipulaci.
Je však vhodné doplnit, že vermikulit nepatří mezi materiály, které by se při požáru roztavily a vytvořily vrstvu omezující přístup kyslíku. Takové materiály existují a v některých aplikacích nacházejí své využití. Při hodnocení jejich širšího nasazení je však nutné zohlednit nejen bezpečnostní přínosy, ale také ekonomické aspekty, legislativní požadavky a možnosti plošné distribuce v rámci systému sběru.
Při správném použití však ani vermikulit, ani písek nepředstavují zásadní překážku pro následné zpracování baterií.
Bc. Agáta Zajíčková, magistrát Zlín:
Využíváte vypočtené kvóty množ. vyprodukovaného SKO (jak pro PO, tak FO) na osobu a rok, které by bylo optimální dodržovat, aby byl zřejmý soulad se zákonem?
Nic takového není, není stanoveno, kolik má kdo vyhazovat odpadu. Zákon stanovuje povinnost třídění. Teoreticky ten, kdo dodržuje hierarchii stanovenou v zákoně (dle § 3 odst. 4 zákona, ten v co největší míře předchází vzniku odpadu), má odpadu nejméně. Měla by být snaha produkovat minimu odpadu.
Dobrý den, z pohledu BOZP máme zákaz vnášení jakéhokoliv skla do areálu firmy. Musíme i tak mít popelnici pro sklo? Děkuji
Pokud ho neprodukujete, tak ne. S tímto se setkáváme v areálech venkovních koupališť a bazénů (když to návštěvníci nerespektují, je třeba u vstupu vyvěsit zákaz).
Kdo vydává dokument o netřídění? Jen Krajský úřad nebo i ORP?
Povolení k upuštění od třídění je popsáno v § 30 zákona, pokud se nejedná o odpadové zařízení, tak jej vydává úřad ORP. Jedná se o „svolení ke společnému shromažďování“ nejčastěji papíru a platu s kódem 15 a 20. K vydání je nutné vyjádření odběratele, že se nejedná o překážku v recyklaci (mísení výrobních a komunálních odpadů).
Prosím, co si můžu představit pod pojmem směsný odpad? Co do něj zařadit?
Směsný komunální odpad – zbytkový po vytřídění všech využitelných složek.
Může do Biopopelnice jít plast s nápisem biodegradable?
Do nádoby na bioodpad lze vhazovat to, co je schopno zpracovat koncové zařízení, kam je tento odpad odvážen. Je třeba se řídit instrukcemi poskytovatele služby, informacemi z obce nebo nálepkou na samotné nádobě. Setkáváme se s tím, že i když jsou tzv. škrobové sáčky drahé a prodávané za tímto účelem, rozložitelné nejsou (i po 3 letech v hromadě bioodpadu jde přečíst tento nápis a název výrobce) a následně dochází k výraznému znečištění výsledného kompostu.
Co si můžeme představit pod pojmem dotřiďování? Třídí se hned v okamžiku vzniku odpadu. Jiný postup zákon neumožňuje, nebo ano? Děkuji
Záleží na kontextu vzniku – v domácnosti a ve výrobním procesu je odpad tříděn, pokud dochází k jakékoliv další úpravě za cílem zisku dalších využitelných surovin, jedná se o dotřiďování. U třídícíh/dotřiďovacích linek na komunální odpady se často používají oba termíny, tam dochází k separaci různých druhů jak papíru, tak plastů.
A co třídění odpadů (těch 6 položek) v autobusech, vlacích, ...? Děkuji
Dopravní prostředky, tedy dopravce, má povinnost také. Ve vlacích je to poměrně časté, v autobusech ne. Tady je opravdu řešením neumožnit vyhazování odpadu = do prostoru dopravního prostředku neumístit žádný koš. Je však nutno řešit řidiče a jeho vyprodukovaný odpad.
Jaká je možnost kontroly a vymahatelnosti na fyzických osobách? I ty mají zákonnou povinnost v domácnosti třídit. Děkuji.
V případě netřídění v domácnosti se jedná o porušení obecně závazné vyhlášky obce, pokud je v ní tato povinnost/zákaz specifikována. Původcem odpadu je totiž obec a udělení sankce není jednoduché.
Co tedy patří dle Vašeho názoru do směsného kom. odpadu? Mohou tam být živočišné zbytky? Znečištěné obaly od obědů? Děkuji.
Vždy je to o množství a o možnosti zpracování. Pokud se bavíme o směsném odpadu na „denní místnosti“ kam pracovníci hodí za den kosti ze 4 kuřecích stehen ze svých obědů, je to něco jiného než restaurace, která nemá zajištěn svoz pro gastroodpad a 4 kg kostí denně dává do směsného odpadu. Znečištěné obaly (jednorázové plastové jídlonosiče) mají být zbaveny znečištění (otření, vypláchnutí, vyjedení) a vyhozeny do plastu. Papírové jednorázové jídlonosiče ale jsou většinou natolik znehodnoceny, že je nutno je umístit do směsného odpadu.
Prosím, co si můžu představit pod pojmem směsný odpad? Co do něj zařadit?
Nejčastěji tzv. spalitelný odpad – použité papírové kapesníky a papírové utěrky na ruce, pleny, drobné odpady do velikosti 4 cm a nerecyklovatelné obaly (např. kombinované obaly od koření a polotovarů).
REMA, elektro, zpětný odběr:
Pokud si firma nakoupí běžné elektrozařízení v zemi EU, má nějaké povinnosti z hlediska zákona o VUŽ?
Záleží, zdali si výrobek kupuje od tzv. uetity, která již plní povinnosti výrobce/distributora, tzn. je evidována na Seznamu výrobců v ČR. Pokud ano, tak subjekt (kupující) si dozajistí pouze zpětný odběr výrobků a má splněno".
Pokud však kupující nakupuje od společnosti, která není vedena v Seznamu výrobců, musí/velmi pravděpodobně bude muset plnit kompletně celou paletu povinností a doporučuji tohle konzultovat s KS (nutno prověřit i možné výjimky).
https://visoh2.mzp.cz/Elektrozarizeni/VyrobciPublic/OsobyIndex
Ing. Robin Náse, ochrana vod:
Závadné látky: mám 4 samostatné stroje, každý má 300L závadných látek, musím mít havarijní plán? Tj. sčítám náplně samostatných strojů?
Ano > v areálu zachází s nad limitním množstvím 1000L
Musí být zkouška těsnosti na odlučovače ropných látek?
Pro posouzení, zda jsou zkoušky těsnosti vyžadovány je nutné rozlišit dva základní aspekty:
- zkoušky těsnosti podle § 39 odst. 5 písm. d) zák.č. 254/2001 Sb. o vodách, vztahující se k povinnostem zacházení se závadnými látkami tj. opakovaná zkouška těsnosti prováděná OZO
- zkoušky těsnosti z pohledu stavebního zákona, tj. vodní dílo a jeho způsobilost k provozu tj. ORL musí být těsný a funkční
ORL je ve většině případů vybudován jako vodní dílo pro předčištění odpadních vod (odpadní vody s obsahem ropných látek).
Na odpadní vody se povinnosti stanovené § 39 nevztahují (viz. definice - závadné látky nejsou odpadní vodou) a tedy není povinnost provádět opakované zkoušky těsnosti v režimu § 39 vodního zákona prostřednictvím OZO. Pozn. ORL navíc neslouží ke skladování ropných látek viz. cit. z § 39 odst. 5 písm. d) zák. č. 254/2001 Sb. o vodách " prostřednictvím odborně způsobilé osoby zkoušet těsnost potrubí nebo nádrží určených pro skladování"
Zkoušky těsnosti však mohou být vyžadovány v režimu stavebního zákona. V tomto režimu se však zkoušky těsnosti provádějí v rámci stavby a dokládají ke kolaudaci. Opakovaná zkouška se ze zákona nevyžaduje. Může ji však vyžadovat stavební úřad např. při nějakém podezření o způsobilosti vodního díla jako stavby.
Ing. Vlastimil Bílek, ochrana ovzduší
Ovzduší: zatím prý není jasné, zda se musí všechny provozní řády upravit dle novely vyhlášky do 2/2027, nebo až při jiné změně později?
Reaguji na Vaši přednášku Novela zákona, vyhlášky o ochraně ovzduší a nové povinnosti vyjmenovaných ZZO. Měl bych dotaz k části Provozní měření (parametr): Jaké je nařízeno provozní měření konkrétně pro kotelnu na uhlí (3 kotle: 4,4 MW, 4,4 MW a 8 MW) se suchou metodou odsíření (soda) a látkovým filtrem? Například měření O2, otáčky dávkovače sody a tlaková ztráta? Dále prosím, přeslechl jsem termíny, do kdy má být podána žádost na Krajský úřad - do konce ledna 2027? Platnost je pak od začátku roku 2028?
Ty 3 podmínky, jak jsem uvedl, máte splněny = kód je v bodu 2. přílohy č. 19, pravidelné měření určitě mají nařízeno a technologii snižování z tabulky v bodu 5. mají také. Takže sledování PP ano.
Pak je otázkou, jakých a jak (jak často) a to je nutno brát s ohledem na účel. Má to vypovídat o trvalé dobré funkci toho zařízení na snižování emisí a má to vztah k plnění EL. Předpokládám, že EL platí standardně pro TZL, CO, SO2 a NOx.
TZL zajišťuje filtr. U něj je třeba měřit tlakovou ztrátu. Akorát, jak jsem uvedl, není zajímavá maximální, ale naopak minimální. Kdy hodnoty pod ní nasvědčují, že je ve filtru díra... Tuto signalizaci tam mají?
CO to nesnižuje, takže tam nemusíte hlídat tímto způsobem nic.
U SO2 je to sice snižující technologie, ale SO2 není v tabulce, takže vlastně u SO2 také nic...
A pak je tu NOx. Tam je to sporné a je to o tom, co obhájíte na kraji. Rozhodně, i když je to odsíření primárně na snížení emisí SO2, tak je to i metoda SNCR pro NOx. Pokud ukecáte kraj, že to takto není instalováno a povoleno, tj. že NOx by kotle splnily spolehlivě i bez tohoto odsíření, tak by pak nemusel být žádný parametr, který ovlivňuje redukci emisí NOx, sledován. Pokud to neobhájíte, tak je třeba nějaký vymyslet, Který dokládá, že ta technologie šlape. Například ta spotřeba sody (obecně redukčního činidla, kdyby to jinde byl vápenec apod.). Na teplotu odpadního plynu bych v tomto případě nehleděl, ta nic relevantního nedokládá. Podobně koncentrace O2.
Problém je pak u obou metod sledování PP (tlaková ztráta, spotřeba činidla) v té "nepřetržitosti". Jestli to nejde za přiměřených nákladů převést na digitální záznam a někam načítat hodnoty každou sekundu, jak si to představuje MŽP, tak pak se může použít náhradní metoda nebo něco, co to dokládá podobně spolehlivě. Já bych zůstal u stejné metody, ale jiné frekvence. Tj. třeba kontrola té minimální tlakové ztráty nějakým čidlem se signalizací a 1x denně zápisem hodnoty do deníčku. A obdobně 1x za den spotřeba činidla do deníčku. A pak to bude o tom, jestli to 1x denně bude kraji a ČIŽP stačit. Mně by to u takto malých kotlů stačilo, ale už nejsem ČIŽP
Pokud to vyžaduje nějaké úpravy technologie, pak to chce u té změny povolení provozu rovnou uhádat i odpovídající odklad účinnosti. Také jsem se o tom zmínil. Protože jinak by to bylo nutno plnit hned od vydání povolení. A dokud ho nemáte na papíře, tak nevíte, jestli tu technologii schválí, tj. nainstalovat ji předem podle vlastního uvážení je šílený risk. Když tak vám s tím pomůžu, budete-li chtít.
Lhůta je 2 roky od účinnosti zákona, tj. do konce února 2027. Stačí žádost. Tak se to bude asi dělat často. Podáme žádost neúplnou a kraj to přeruší a bude se to řešit dál... Obdobně, jako se to dělo po novele v roce 2012. Nejde to odložit na moc dlouho, ale pomůže to stíhat termíny. A možná nezmatkovat zbrkle, pokud se opravdu něco v tomto ustanovení bude ještě měnit, jak říkal pan Mrlina z ČIŽP.
Ing. Martina Dobšáková, Chemeleoni:
Ke ztrátám plastových pelet: týká se to i plastů v kotouči do 3D tiskáren?
Ne, jen velkobalení a granulátů, odpověděla p. Mynářová.
Plastové pelety: kdo bude certifikačním orgánem? MPO?
Zatím se neví.
PFAS: od 23.10.2026 musí být hasicí pěny s koncentrací ≥ 1 mg/l označeny. Koho se to týká? Uživatele SHZ? Nebo jen prodejců?
Hasicí pěny, které se uvádějí na trh - tedy výrobci směsí.
Uživatelé hasicí pěny obsahující PFAS zajistí, aby zásoby nevyužitých hasicích pěn a odpadu obsahujícího PFAS, včetně odpadních vod, jež pocházejí z použití hasicích pěn - zde, ti co hasicí pěny používají
Jaký je rozdíl pro tyto účely mezi mědí a měděnou vločkou?
Je záznam měď v různých formách, celý název v příloze VI je: "měď [specifický povrch > 0,67 mm2/mg]" indexové číslo 029-026-00-0, CAS 7440-50-8 patří sem prášková, slitina, ingoty, elektroda, granulovaná "granulovaná měď" indexové číslo 029-024-00-X - tento záznam byl zrušen v příloze VI, jelikož jej nahrazuje obecnější záznam měď a potom je tu záznam měděné vločky, které nejsou jen měď ale "měděné vločky (potažené alifatickou kyselinou)" indexové číslo 029-019-01-X, bez čísla CAS
PhDr. Lenka Mynářová:
Je možné plast. drť s obsahem 2,5% DEHP považovat za nebezpečný odpad, popřípadě je možné tento materiál přeshraničně přepravit s cílem výroby průmyslového výrobku?
Pokud se jedná o PVC drť s 2,5 % DEHP: 1. Z pohledu odpadového práva je vysoká pravděpodobnost, že půjde o nebezpečný odpad 2. Přeshraniční přeprava je možná, ale pravděpodobně v režimu notifikace. 3. Použití pro výrobu nového výrobku je právně citlivé a bude nutné posoudit soulad s REACH a případně i s pravidly pro SVHC látky.
Co se stane s odpady, které nejsou jednodruhové granuláty? Pokud mají látku bránící recyklaci? Spalovna nebezpečných odpadů?
Ideální řešení je odstranit látky bránící recyklaci - právě k tomu slouží Design for Recycling. Pokud to z nějakého důvodu nejde - tak pak jedině spalovna - pokud ovšem materiál příjme.
Reaguji na Vaši přednášku Recykláty v praxi, povinnosti kolem polymerů. Měl bych dotaz, jak metody zpracování odpadu na granulát a z granulátu na průmyslovou surovinu zatěžují životní prostředí? Vznikají například nějaké emise? Jaké firmy se tím zabývají? Zaregistroval jsem v přednášce jen firmu Ekotrend...
V ČR jsou desítky recyklátorů plastů různých velikostí a zaměřující se na různé druhy materiálů. Co se týče emisí - samozřejmě vznikají při recyklaci - jsou spojeny s dopravou, předúpravou, přepracováním apod. Nicméně tyto emise jsou cca 5x nižší než výroba primárních plastů. Pokud se přepracovává interní vratný materiál - mohou emise tvořit i jen 1% původních emisí virgin plastů - pokud firma zpracovává odpad přepravený po železnici a má nízkoemisní plně elektrifikovanou výrobu s elektřinou z OZE /to je příklad Ekotrendu/.
