Váš účet: Přihlásit | Registrovat
V košíku máte zboží za 0 Kč

Problematika zákona o ekologické újmě

13. červen 2012

Hodnocení provozní činnosti č. 10 nakládání s nebezpečnými látkami nebo přípravky se provádí pouze v případě, že závod nakládá s látkami (směsmi), které jsou toxické/vysoce toxické/nebezpečné pro životní prostředí/látky, které při styku s vodou uvolňují toxický plyn (uvedené v tabulce nařízení)? Tzn. nakládá-li podnik např. látkami, které jsou klasifikované jako hořlavé aj. ale nenakládá s výše uvedenými látkami/přípravky,  tak hodnocení pro tuto činnost vůbec neprovádí?

U provozní činnosti č. 10 se hodnocení rizik provádí pouze u těch chemických látek nebo přípravků (směsí), jejichž vlastnosti jsou specifikovány v bodech a) - e) řádku 5 části B přílohy č. 1 k nařízení vlády č. 295/2011 Sb. 

Co je míněno místem provozní činnosti?  Např. areál podniku je rozlehlý a v areálu se nachází 3 sklady s chemickými látkami. Na různých pozemcích vzdálené od sebe např. 100m, dále čerpačka s benzínem, který je rovněž skladován v uvedených skladech. Provádím hodnocení pro jednotlivé sklady zvlášť (pravděpodobnost, že by došlo k úniku chem. Látek ze všech skladů je skoro nepravděpodobná) nebo jejich množství sčítám a hodnocení mám provést pro celý závod?  Obdobně s benzínem v benzínce mam jeho množství sečíst nebo hodnotím zvlášť? (V metodickém pokynu je uvedeno, že místo provozní činnosti je neoddělitelné od provozní činnosti tzn. v tomto případě skladování chemických látek- bere se sklad nebo provozovna?) Jak je to pak se vzdálenostmi k citlivým receptorům?

Podle § 2 písm. b) nařízení vlády č. 295/2011 Sb. se místem provozní činnosti rozumí objekt nebo zařízení příslušného provozovatele, ve kterém vykonává provozní činnost, v němž jsou při této provozní činnosti umístěny nebezpečné látky nebo v němž příslušný provozovatel zachází se závadnými látkami nebo nakládá s vybranými výrobky, vybranými odpady nebo vybranými zařízeními. Provozní činností je dle § 2 písm. h) zákona č. 167/2008 Sb. činnost vykonávaná v rámci hospodářské činnosti, obchodu nebo podnikání, bez ohledu na její soukromou či veřejnou povahu nebo její ziskový či neziskový charakter.

K tomu srov. rovněž čl. 3 MP k ZHR (první čtyři odstavce):

Hodnocení rizik se provádí pro každé místo provozní činnosti (viz § 14 odst. 1 zákona) a v hodnoceném provozním místě pro každou provozní činnost (tabulka č. 1) zvlášť. Pro každou provozní činnost se zpracuje základní hodnocení rizika podle přílohy č. 1 nařízení vlády.

Odlišný  přístup se použije při hodnocení rizik pro provozní zařízení podléhající vydání integrovaného povolení (provozní činnost č. 1). Pokud toto povolení zahrnuje více provozních činností uvedených pod provozními činnostmi č. 2 až 15 pro jedno místo provozní činnosti, tak se všechny tyto provozní činnosti hodnotí v rámci jednoho prováděného základního hodnocení rizika v částech B až F. Pokud provozovatel provádí další provozní činnost, kterou integrované povolení nezahrnuje, provede základní hodnocení rizika pro tuto provozní činnost zvlášť. Místo provozní činnosti je neoddělitelné od provozní činnosti uvedené v tabulce č. 1 a provozovatel je užívá pro provozování příslušných zařízení, místa vypouštění, čerpaní a odběrů vod, vzdouvání a akumulace povrchových vod, pro zacházení se závadnými látkami, nakládání a přepravu látek, pro nakládání s geneticky modifikovanými organizmy, materiály a odpady a pro provozování stacionárních zdrojů znečišťování ovzduší.

Pokud jsou pro provozní činnosti uvedené v tabulce č. 1 vydána povolení podle zvláštních předpisů, potom je za místo (místa) provozní činnosti považováno místo (místa), pro které je toto povolení vydáno. 

S ohledem na výše uvedené jsou tedy místem provozní činnosti jednotlivé sklady chemických látek či přípravků a dále čerpačka s benzínem (záleží na havarijním plánu či kolaudačním rozhodnutí k těmto skladům). Pokud jsou všechny sklady uvedeny v jednom havarijním plánu nebo v jednom kolaudačním rozhodnutí, provádí se jedno základní (popř. podrobné) hodnocení rizik. 

Povinnost provedení hodnocení je vázáno na provozovatele nebo na toho, na koho je napsáno povolení? Př. ČOV se pronajímá jiné firmě, která ji provozuje ale povolení je na někoho jiného.

Provozovatelem ve smyslu § 2 písm. i) zákona č. 167/2008 Sb. je právnická nebo fyzická osoba vykonávající nebo řídící provozní činnost zařazenou do seznamu provozních činností uvedených v příloze č. 1 k tomuto zákonu nebo další činnost, která splňuje podmínky stanovené v § 5 odst. 2, nebo osoba, na kterou byla podle insolvenčního zákona převedena rozhodující ekonomická pravomoc nad fungováním provozní činnosti, včetně držitelů povolení, souhlasu nebo jiného oprávnění k výkonu provozní činnosti nebo osob vykonávajících nebo řídících provozní činnost na základě registrace, evidence nebo ohlášení. S ohledem na výše uvedenou činnost provádí hodnocení  rizik provozovatel, který je držitelem povolení k příslušné provozní činnosti. 

Co je míněno pod pojmem „pevně (hermeticky) uzavřeny" to nemusí být totéž ne? Mohu poprosit o nějaké příklady? Např. záložní dieselagregát s naftou/chladicí okruhy s chladivem nejsou předpokládám hermeticky uzavřeny.

"Pevně" a "hermeticky" opravdu nemusí být totéž, z metodického pokynu k základnímu hodnocení rizik (MP pro ZHR) však nevyplývá, že by to totožné bylo. Předpokladem pro využití výjimky dle 5. odstavce kapitoly "Výjimky" na str. 3 MP pro ZHR je ovšem i skutečnost, že ...."se s těmito látkami nenakládá a........"  Příkladem jsou např. transformátory. 

Dle nařízení musí provozovatel zařízení dle § 14 ost. 1 zákona o odpadech vypracovat hodnocení pro tuto činnost. Tzn. každý  provozovatel zařízení ke sběru a výkupu kovů (reálná šance na ek. újmu z jeho činnosti=0) rovněž vypracovat toho hodnocení?

Hodnocení rizik jsou povinni provést všichni provozovatelé provozních činností uvedených v příloze č. 1 k zákonu 167/2008 Sb., včetně provozovatelů zařízení ke sběru a výkupu odpadů podléhajících souhlasu podle § 14 zákona o odpadech. Pokud takový provozovatel nenakládá s nebezpečnými odpady nebo vybranými výrobky, získá v části B nula bodů. Část B se ovšem rovněž nevyplňuje u provozních činností č. 3 - 8, 12 a 14, a přesto se další části ZHR vyplňovat musí.

Jak je v zákoně podchycena „objektivní odpovědnost“provozovatelů vybraných rizikových činností za ekologickou újmu?

Vznik povinnosti prevence nebo nápravy ekologické újmy vychází z principu objektivní odpovědnosti (tj. odpovědnosti za výsledek) s možností liberace poukazem na události nebo činnosti, na něž se zákon výslovně nevztahuje (§ 1 odst. 3 zákona č. 167/2008 Sb.). Podstatnou změnou, kterou přináší tento zákon, oproti stávající právní úpravě je, že podmínkou provedení preventivních nebo nápravných opatření provozovatelem vybraných činností uvedených v příloze č. 1 k tomuto zákonu není jeho protiprávní jednání. Ke vzniku odpovědnosti, resp. povinnosti provést preventivní nebo nápravné opatření postačuje prokázání příčinné souvislosti mezi provozní činností uvedenou v příloze č. 1 k zákonu a vznikem ekologické újmy (§ 4 zákona č. 167/2008 Sb.); nevyžaduje se tedy prokázání protiprávnosti a zavinění ve formě úmyslu nebo nedbalosti.

Zákon č. 167/2008 Sb. vychází z toho, že ke vzniku ekologické újmy může dojít na základě právně kvalifikované události mající původ v prováděné provozní činnosti. Příloha č. 1 k zákonu obsahuje výčet těch provozních činností považovaných za rizikové pro životní prostředí a lidské zdraví, s nimiž se spojuje objektivní odpovědnost za ekologickou újmu vyvolanou samotnou povahou takové provozní činnosti (bez ohledu na porušení právního předpisu nebo povolení vydaného na jeho základě). Pouze v případě ekologické újmy na chráněných druzích a přírodních stanovištích, která byla provozovatelem způsobena provozní činností neuvedenou v příloze č. 1, je povinnost k prevenci a nápravě ekologické újmy založena na porušení právních předpisů (§ 5 zákona č. 167/2008 Sb.).

Kdo a na základě jakých kritérií posoudí, jedná-li se o ekologickou újmu?

Zákon považuje za ekologickou újmu jen takovou nepříznivou změnu, která je měřitelná a má závažné nepříznivé účinky na vybrané přírodní zdroje (chráněné druhy volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin, přírodní stanoviště, podzemní a povrchové vody, včetně přírodních léčivých zdrojů a zdrojů přírodních minerálních vod a půda). Aby se jednalo o ekologickou újmu, na kterou se zákon vztahuje, musí být prokázány:

  • závažné nepříznivé účinky na dosahování nebo udržování příznivého stavu ochrany takových druhů a stanovišť (v případě ekologické újmy na chráněných druzích a přírodních stanovištích),
  • závažné nepříznivé účinky na ekologický, chemický nebo množstevní stav vody nebo na její ekologický potenciál (v případě ekologické újmy na povrchových nebo podzemních vodách) nebo
  • závažné riziko nepříznivého vlivu na lidské zdraví v důsledku přímého nebo nepřímého zavedení látek, přípravků, organismů nebo mikroorganismů na zemský povrch nebo pod něj (v případě ekologické újmy na půdě).

Kritéria pro posouzení významu účinků na dosahování nebo udržení příznivého stavu ochrany chráněných druhů a stanovišť jsou v příloze č. 3 zákona.

K posuzování vzniku ekologické újmy nebo její bezprostřední hrozby bude docházet:

  • ve správním řízení (zahájeném podle § 8 z moci úřední nebo na základě žádosti) - příslušný orgán provede důkazy podle správního řádu, např. si vyžádá odborná vyjádření odborných subjektů (např. AOPK, VÚV, CHMÚ) a uloží preventivní opatření/nápravná opatření; k zjištění vzniku ekologické újmy na půdě bude docházet na základě analýzy rizik, jejíž zpracování zajistí příslušný orgán existuje-li důvodné podezření, že v důsledku provozní činnosti uvedené v příloze č. 1 došlo k ekologické újmě (§ 11),
  • mimo správní řízení - zákon stanoví povinnosti k provádění preventivních opatření/nápravných opatření provozovatelům přímo (§ 6 odst. 1 a § 7 odst. 1), provozovatel, resp. příslušný orgán na základě informací poskytnutých provozovatelem a po příp. konzultaci s odborným subjektem (např. AOPK, ČHMÚ, VÚV) dojdou ke zjištění, že se jedná o ekologickou újmu nebo její bezprostřední hrozbu; příslušný orgán má v takovém případě vyzvat provozovatele k provedení preventivních opatření/nápravných opatření a uložit mu pokyny k jejich provádění (§ 6 odst. 4 a § 7 odst. 4).

Ekologická újma dle ustanovení § 2 písm. a) zákona může být jak přímo hrozící, tak ekologická újma již vzniklá. Pokud je zjištěna ekologická újma, je pro potřeby aplikace zákona rozhodná doba jejího vzniku?

Zákon se nevztahuje na ekologickou újmu nebo její bezprostřední hrozbu vzniklé před nabytím účinnosti zákona (tj. před 17.8.2008). Podle § 22 odst. 1 zákona se povinnost provést preventivní nebo nápravná opatření nebo nést náklady podle tohoto zákona neuloží, pokud jde o ekologickou újmu způsobenou událostí nebo emisí, k níž došlo před nabytím účinnosti tohoto zákona, nebo po nabytí jeho účinnosti jako důsledek provozní činnosti, která byla prokazatelně ukončena před tímto dnem.

Doba vzniku ekologické újmy je rozhodná pro ukládání vyrovnávacích nápravných opatření, jejichž účelem je vyrovnání tzv. přechodných ztrát, které nastaly ode dne, kdy došlo k ekologické újmě, do doby, dokud primární nebo doplňková nápravná opatření nedosáhnou účinku (viz příloha č. 4).

Z jakých kritérií se bude vycházet při posuzování ekologické újmy na vodách nebo její bezprostřední hrozby?

Za ekologickou újmu na povrchových nebo podzemních vodách považuje zákon č. 167/2008 Sb. takovou nepříznivou měřitelnou změnu povrchových nebo podzemních vod (nebo měřitelné zhoršení jejich funkcí), která má závažné nepříznivé účinky na ekologický, chemický nebo množstevní stav vody nebo na její ekologický potenciál. Zákon č. 167/2008 Sb. (stejně tak jako směrnice 2004/35/ES) neobsahuje žádné kritéria pro posuzování ekologické újmy na vodách. Rozhodující pro posouzení ekologické újmy na vodách budou zejména odborná vyjádření pověřených odborných subjektů provádějících monitoring stavu vod podle § 21 zákona č. 254/2001 Sb. (ČHMÚ, VÚV, správci povodí). Za účelem zajištění činností souvisejících s přípravou, zpracováním, zavedením a prováděním programů monitoringu vod a podáváním zpráv Evropské komisi podle směrnice 2000/60/ES a k naplňování ustanovení § 21 zákona č. 254/2001 Sb. byl vydán Metodický pokyn odboru ochrany vod Ministerstva životního prostředí a odboru vodohospodářské politiky Ministerstva zemědělství pro monitorování vod (publikován ve Věstníku MŽP č. 3/2007).

Řízení prací při havárii podle vodního zákona přísluší vodoprávnímu úřadu. Kdo, kdy a na jakém základě při havárii rozhodne, že se bude postupovat v případě ukládání nápravných opatřenípodle tohoto zákona (§ 21 odst. 4) a ne podle § 42 vodního zákona (uvést na příkladu, jaký bude postup).

Pakliže dojde k havárii podle § 40 zákona č. 254/2001 Sb. (havárií podle zákona č. 254/2001 Sb. se přitom rozumí pouze nepříznivá změna jakosti vod, nikoli změna ekologického nebo množstevního stavu či ekologického potenciálu podle zákona č. 167/2008 Sb.), budou probíhat bezprostřední opatření podle § 41 zákona č. 254/2001 Sb. Vodoprávní úřad si v daném případě může vyžádat vyjádření příslušného orgánu podle § 21 odst. 4 zákona č. 167/2008 Sb., zda se jedná o ekologickou újmu či nikoliv. Příslušný orgán podle zákona č. 167/2008 Sb. může rovněž zahájit řízení o uložení nápravných opatření z moci úřední (pakliže se dozví o skutečnosti, která nasvědčuje tomu, že mohlo dojít k ekologické újmě) nebo na základě žádosti dotčených osob podle § 8 zákona č. 167/2008 Sb. Pakliže vodoprávní úřad zahájil řízení o uložení nápravných opatření podle § 42 zákona č. 167/2008 Sb., přeruší jej pokud bylo před tím zahájeno řízení o uložení nápravných opatření podle § 8 zákona č. 167/2008 Sb. Nápravná opatření podle § 42 zákona č. 254/2001 Sb. vodoprávní úřad neuloží, pokud bylo k nápravě ekologické újmy na vodách uloženo nápravné opatření podle zákona č. 167/2001 Sb. (§ 126 odst. 7 zákona č. 254/2001 Sb.).

Jsou dostačující opatření ve smyslu tohoto zákona současná opatření jako Havarijní plány, Provozní řády apod.?Není potřeba provádět hodnocení rizik dle EIA?

Lze rozlišovat preventivní opatření všeobecné povahy, která musí být přijímaná provozovatelem v době, kdy ještě neexistuje bezprostřední hrozba vzniku ekologické újmy (např. havarijní plány zpracovávané podle § 39 odst. 2 zákona č. 254/2001 Sb. nebo podle § 20 zákona č. 78/2004 Sb., popř. opatření vzešlá z posuzování vlivu záměru na životní prostředí (EIA) prováděného podle zákona č. 100/2001 Sb.), a speciální preventivní opatření, která musí být přijímaná provozovatelem v době, kdy zjistí bezprostřední hrozbu vzniku ekologické újmy. Tato preventivní opatření by měla být přijímána v důsledku události, jednání či opomenutí vedoucích k bezprostřední hrozbě ekologické újmy a jejich cílem by mělo být předejít vzniku ekologické újmy nebo ji minimalizovat (§ 2 písm. j) zákona č. 167/2008 Sb.).

Byla pro vás informace důležitá?

Potřebujete být neustále v obraze? Získejte zdarma prémiový přístup a bonusy navíc. Buďte ceněnným odborníkem

Podniková ekologie

Semináře, kurzy, školení

další odborné akce

© 2015 Envi Group s.r.o., návrh a vývoj KETNET s.r.o., připojeno k síti TaNET. Veškerý obsah je majetkem Envi Group s.r.o. a jakékoliv jeho šíření a kopírování bez předchozího písemného souhlasu je zakázáno.