Váš účet: Přihlásit | Registrovat
V košíku máte zboží za0 Kč

Psí výkaly a hrozící nebezpečí

Nejde jen o "dobrou vůli". Pes je podle občanského zákoníku "věcí", i když podle zákona č. 246/1992 Sb. stejně jako člověk je schopen pociťovat bolest a utrpení, a jeho vlastník, v mezích zákona je oprávněn psa, jako předmět svého vlastnictví držet, užívat a nakládat s ním, avšak podle stejného zákona nikoli neomezeně. V § 127 občanského zákoníku se uvádí, že vlastník věci se musí zdržet všeho, čím by nad míru přiměřenou obtěžoval jiného, nebo čím by vážně ohrožoval výkon jeho práv. Proto zejména nesmí obtěžovat sousedy hlukem, plyny, prachem, pachy, pevnými a tekutými odpady. Znečišťování životního prostředí řeší svým způsobem i zákon č. 87/1987 Sb., o veterinární péči, v platném znění. Na nakládání s organickým odpadem včetně psích exkrementů pamatuje i vyhláška č. 381/2001, Katalog odpadů, ve znění pozdějších předpisů.

Pro neukázněné majitele, kteří se rádi ohánějí v argumentaci Listinou základních práv a svobod, platí čl. 11 odst. 3, který stanoví, že "vlastnictví zavazuje". "Nesmí být zneužito na újmu práv druhých anebo v rozporu se zákonem chráněnými obecními zájmy. Jeho výkon nesmí poškozovat lidské zdraví, přírodu a životní prostředí nad míru stanovenou zákonem."

VARUJÍCÍ ÚDAJE

Pozitivní nálezy hygienické služby při pravidelném vyšetřování dětských hřišť a pískovišť na přítomnost vajíček škrkavek Toxocara canis (pozitivita do 21 %) jsou varující. Při vyšetřování obyvatelstva ELISA testem bylo na toxokarózu pozitivních 20 %. Promoření škrkavkami řádu Toxocara například v Praze dosahuje 8 % u psů a 16 % u koček. Úroveň záchytů salmonel u psů je v hlavním městě kolem 2 %, u koček pod 4 %. V současné době se revidují názory na významnost výskytu rodu Campylobacter u domácích masožravců. Ve světové literatuře se totiž konstatuje úroveň nosičství u dospělých psů kolem 50 % populace a podíl psa na infekci člověka 5 %.

Z uvedených údajů vyplývá značné zdravotní a epizootologické riziko životního prostředí znečištěného psími výkaly. Rovněž prach suchých výkalů vířený například při sekání zelených ploch, znečištěné travnaté plochy parků, vody a podobně mohou být rizikovým faktorem jak pro lidi, tak pro samotné psy. Zvláště když řada původců onemocnění člověka nebo psů přežívá v těchto prostředích i několik měsíců.

ZKUŠENOSTI Z EVROPSKÝCH MĚST

Co s tunami psích výkalů a hrozícím nebezpečím? V řadě francouzských, belgických a nizozemských měst je možné vidět tzv. psí záchodky. Jsou umísťovány v příslušných okrscích vždy ve spolupráci s majiteli psů. Záchodky jsou značeny vtipnými a srozumitelnými značkami. Jejich povrch tvoří směs písku a cementu, což umožňuje psům "hrabat" a na druhé straně zabraňuje vnikání písku do zařízení vysávajícího výkaly. Výhodou je, že je lze postavit i v místech hustší zástavby - na ploše mezi silnicí a chodníkem. Vykonávat psům toaletu na jiných místech je zakázáno. Osvětou a represí prováděnou policií u zvlášť neukázněných majitelů psů bylo dosaženo velmi dobrých výsledků. Osobně jsem se o tom přesvědčil ve francouzských městech Grenoble a Mulhouse. Výhodou psích záchodků je, že se výkaly soustřeďují do stanovených míst, aniž by byla znečišťována plošně ostatní veřejná prostranství. Předpokladem je jejich pravidelné čištění, a to jednou až dvakrát denně pojízdným zařízením.

Méně vyhovujícím řešením mohou být i zřetelně označené a ohraničené části výběhových luk a travnatých prostor v málo zastavěné části města. Tyto plochy je rovněž potřebné pravidelně asanovat, což bývá značně obtížné. Problémy mohou nastat s malými dětmi, které nerespektují nebo nepoznají, že jde o prostory určené k psí toaletě. Tyto plochy se vyskytují v některých městech Nizozemska (viděl jsem je v Haagu, Utrechtu apod. ) a Belgie, někdy kombinované s koši a u nich zavěšenými biodegradovatelnými pytlíky, lopatkami apod. k hygienickému uložení výkalu do jasně označených nádob. Kombinace dvojkošů, jeden na běžný odpad (papír, slupky banánů apod. ) a druhý na exkrementy je velmi výhodná jak v hustě zastavěných místech, tak v jiných částech extra a intravilánu (výběhové louky, části travnatých ploch značené a určené pro vykonání potřeby psa ).

Záleží na osvětě, možnostech obcí a obecní policie, zda je vhodnější sáčky, lopatičky či jiná zařízení ke sběru výkalů umístit u košů, nebo přidělovat jejich určitý počet například při vybírání poplatků z chovu psů.

V každém případě tato zařízení musí být z biologicky degradovatelného materiálu a koše na výkaly opatřeny víky s těsněním zabraňujícím vnikání hmyzu, který může být mechanickým přenašečem některých onemocnění, nehledě na zabránění zápachu, zejména v letním období. Koše se musí pravidelně vyprazdňovat a čistit po dohodě s hygienikem. Tento způsob se využívá například v severských zemích.

Psí výkaly lze odstranit i speciálním vysavačem umístěným na motorce nebo kole, pomocí kterého se výkaly sbírají, umísťují do určených košů. Tato zařízení nejlépe v kombinaci s koši a psími záchodky poslouží velmi dobře při čistění v hustě zastavěných intravilánech.

Hygienická stanice hl. města Prahy však doporučuje obsah košů neukládat na běžné skládky, nýbrž kompostovat. Na skládkách totiž tuny psích výkalů mohou být zdrojem šíření endoparazitů a jiných onemocnění, přinejmenším mechanickou cestou. Kompostování s jiným vhodným organickým materiálem pomáhá překonat malou samo- zahřívací schopnost psích výkalů a je předpokladem pro produkci nezávadného materiálu.

NEJVHODNĚJŠÍ ZPŮSOBY

O nejvhodnějším způsobu odstraňování psích výkalů rozhoduje urbanistická situace, zastavěnost, volné plochy, finanční možnosti obcí, ale také osvěta a represe neodpovědných majitelů psů. Nejméně vhodné až nevhodné je pouhé umístění značky na travnaté ploše oznamující, že tato plocha je určená pro vykonávání potřeb psů. Rovněž se nedoporučuje pouhý sběr výkalů do nekrytých, netěsnících košů s použitím nedegradovatelných plastů, nebo přímý sběr exkrementů do komunálních kontejnerů.

Z hygienického a epizootologického hlediska je nejlepší kombinace ostatních výše popsaných způsobů, tj. vhodné umístění speciálních košů s biologicky degradovatelnými prostředky na sběr výkalů (sáčky, lopatky), pravidelně čištěné psí záchodky a pojízdné sběrače výkalů. Ovšem za podmínky, že exkrementy budou zpracovány kompos-továním.

AUTOR: VÁCLAV PROKŮPEK

Zdroj: www.ihned.cz

Byla pro vás informace důležitá?

Potřebujete být neustále v obraze? Získejte zdarma prémiový přístup a bonusy navíc. Buďte ceněnným odborníkem

Podniková ekologie

Semináře, kurzy, školení

další odborné akce

© 2015 Envi Group s.r.o., návrh a vývoj KETNET s.r.o., připojeno k síti TaNET. Veškerý obsah je majetkem Envi Group s.r.o. a jakékoliv jeho šíření a kopírování bez předchozího písemného souhlasu je zakázáno.