Váš účet: Přihlásit | Registrovat
V košíku máte zboží za0 Kč

Jaká jsou environmentální rizika recyklátů ze stavebních odpadů

25. červen 2013

Recykláty ze stavebního a demoličního odpadu tedy musí splňovat nejentechnické parametry dle požadavků na jejich konečné uplatnění (dle příslušnýchČSN EN), ale je třeba je posuzovat i z hlediska jejich potenciálního vlivu naživotní prostředí a zdraví člověka.

Ekologická vhodnost pro použití se prokazuje podle jejich chemického složení,obsahu škodlivých látek a možnosti jejich vylučování do okolního prostředí.Ekologická kritéria se vždy stanovují podle požadavků platné legislativy a podlepožadavků kladených na určitý druh odpadu. V legislativě ČR jsou proto normoustanoveny maximální povolené limity obsahu jednotlivých škodlivin podle různéhonásledného uplatnění recyklovaných materiálů (viz box).

NEBEZPEČNÉ LÁTKY V RECYKLÁTECH

V rámci experimentálního programu zaměřeného na možné využití stavebníchrecyklátů byla na Stavební fakultě ČVUT provedena analýza hodnocení ekologickýchrizik. Pozornost byla zaměřena především na obsah nebezpečných látek v sušině ave výluhu, aktivitu radionuklidů a ekotoxicitu. Laboratorní zkoušky bylyprovedeny společností ALS Czech republic, s. r. o.

Zkoušené vzorky cihelného a betonového recyklátu a zeminy s kamením bylyodebrány z různých recyklačních zařízení v rámci ČR. Výsledné hodnoty je protomožné považovat za reprezentativní.

V rámci tohoto experimentálního programu bylo vyhodnoceno 15 vzorkůbetonového recyklátu, 13 vzorků cihelného recyklátu, 12 vzorků zeminy s kamením.Limity pro koncentrace škodlivin jsou dány tab. č 10.1 vyhlášky 294/2005 Sb.(nejvýše přípustné koncentrace škodlivin v sušině odpadů).

Na základě naměřených výsledných hodnot se prokázalo, že nejrizikovějšímilátkami u stavebních recyklátů jsou arsen, ropné uhlovodíky C10-C40 a sumaextrahovatelných aromatických uhlovodíků - suma 12 PAU. Nejčastěji byl překročenlimit ropných uhlovodíků C10-C40 u betonového recyklátu. Ostatní hodnoty bylypřekročeny pouze ojediněle. Ropné uhlovodíky C10-C40 u cihelného recyklátupřekročily limit pouze u jednoho vzorku o 15 %.

U zeminy byl limit překročen u dvou vzorků, z čehož jednou více neždesetinásobně. V tomto případě se muselo jednat o znečištěnou zeminu např. podopravní nehodě, kde došlo k úniku provozních kapalin.

U betonového recyklátu představují ropné uhlovodíky problém největší, limitbyl překročen u pěti vzorků. Trend těchto výsledků je poměrně logický. Dobetonových podlah a podkladních vrstev můžou velice často unikat oleje abenziny, jež jsou zdrojem těchto ropných uhlovodíků. Do cihel a tvárnic můžoutyto kapaliny utéct spíše jen ojediněle. O něco větší pravděpodobnost znečištěnítěmito látkami hrozí v případě zeminy (zejména dopravní nehody).

PAU A ARSEN

Polyaromatické uhlovodíky (PAU) představují širokou škálu nebezpečných látek.Řadí se sem například tyto látky: naftalen, acenaftylen, acenaften, fluoren,fenantren, antracen, fluoranten, pyren, benz(a)antracen, chrysen,benzo(b)fluoranten, benzo(k)fluoranten, benzo(a)pyren, dibenzo(a,h)antracen,indeno(1,2,3-c,d)pyren a benzo(ghi)perylen. Pro hodnocení dle vyhlášky č.294/2005 Sb. se počítá s jejich sumou, tzn. součtem obsahu všech těchto látek vsušině.

Běžně jsou tyto látky obsaženy v motorové naftě, výrobcích z dehtu nebo třebaasfaltu. Dále tyto látky vznikají v podstatě při všech druzích spalování. Jetedy logické, že jejich vyšší obsah se vyskytuje u všech typů zkoušenýchrecyklátů. Limitní hodnota je dle vyhlášky 6 mg/kg suš., přičemž tuto hodnotupřekročilo 57 % všech zkoušených vzorků. Tyto látky jsou toxické pro celou řaduživých organismů a mohou způsobovat vážné zdravotní problémy.

Dalším problematickým prvkem je arsen. Jde o běžně se vyskytující prvek,který je v horninách, půdě i ve vodních zdrojích. V našem životním prostředí semnožství arsenu nachází běžně v množství 2 až 20 mg/kg. V kontaminovaných půdách(okolí metalurgických závodů, elektráren spalující fosilní paliva či závodů stextilním a sklářským průmyslem) však jeho obsah může být několikanásobněvětší.

Zákonný limit arsenu pro využití odpadu je 10 mg/kg. Tomuto limitu nevyhovělo73% zkoušených vzorků. Vysoký obsah tohoto prvku byl naměřen u všech typůzkoušených recyklátu. Otázkou však zůstává, jak se takové množství arsenu dorecyklátu dostalo.

POTŘEBUJEME ZMĚNU LIMITŮ?

Jak již bylo zmíněno, nejčastější překročení stanovených limitů bylo zjištěnou arsenu, polycyklických aromatických uhlovodíků (suma 12-PAU) a ropnýchuhlovodíků (C10-C40). Překročení ostatních sledovaných látek bylo spíšeojedinělé. Z celkového množství byl u 85 % vzorků recyklátu překročen některý zestanovených limitů pro využití odpadu na povrchu terénu. Tento materiál by tedyměl skončit na skládkách. Ze všech 40 zkoušených vzorků celkově vyhovělo všemstanoveným limitům pouze 6 vzorků (4 vzorky betonového recyklátu a 2 vzorkyzeminy a kamení). To znamená, že pouze těchto 6 vzorků recyklátu je možno využítna povrchu terénu.

Jestliže chceme, aby se intertní stavební odpady (jako jsou zeminy, betony acihelné sutě) vracely zpět do stavební výroby ve formě recyklátů, je třeba najítvhodný poměr mezi nastavenými limity pro opětovné využití těchto odpadů a rizikhrozících při jejich použití na lidské zdraví či životní prostředí v místěpoužití.

Výsledky analýz vzorků recyklátů z recyklačních center stavebních odpadůukazují, že v praxi je využitelných do zhruba 20 % všech recyklátů, které splnípodmínky nastavených limitů škodlivin v sušině.

V případě, že bychom nastavili limit pro nejčastěji překračovanou nebezpečnoulátku - arsen, došlo by k zásadní změně ve vyhodnocení. Při současném limitu 10mg/kg nevyhovělo 73 % recyklátů, které se nemohou dále využít. Při posunutílimitu na 20 mg/kg by nevyhovělo pouze 7 vzorků ze 40. To znamená, že bynevyhovělo pouze 17 % recyklátů.

S hodnotou 20 mg/kg se přitom často můžeme setkat i v primárních zdrojíchzeminy či kameniva. V půdách v okolí metalurgických závodů může být jeho obsahněkolikanásobně vyšší i nad 100 mg/kg půdy (např. v Jáchymově). Pokud nastavímelimity škodlivin v sušině na hodnoty běžné v našem životním prostředí, pomůžemetím rozvoji legálně provozované recyklace stavebních odpadů, která je na těchtolimitech závislá.

Příspěvek byl vypracován v rámci řešení projektu FRVŠ 915/2013 B1d.

Ondřej Vrbík
Ing. Vladimíra Vytlačilová, PhD.
Fakulta stavební ČVUT,Praha

LEGISLATIVA

Ke stanovení nebezpečných složek stavebních odpadů v sušině a ve výluhu sevyužívají limity dané vyhláškou č. 294/2005 Sb., o podmínkách ukládání odpadů naskládky a jejich využívání na povrchu terénu. Vyhláška stanovuje nejvýšepřípustné koncentrace škodlivin v sušině odpadů (tab. č. 10.1 vyhlášky), taktaké limity ekotoxikologických testů (tab. č. 10.2 vyhlášky). Stanovení 14nebezpečných vlastností se provádí dle vyhlášky č. 376/2001 Sb. Pro stanoveníhmotnostní aktivity radionuklidů se postupuje podle zákona č. 18/1997 Sb. a jehoprováděcí vyhlášky č. 307/2002 Sb., se změnou ve vyhlášce č. 499/2005 Sb.

SROVNÁNÍ LEGISLATIVNÍCH LIMITŮ OBSAHU NEBEZPEČNÝCH LÁTEK VSDO

Pro hodnocení environmentálních vlivů, třídění a zkoušky recyklovanéhokameniva neplatí v rámci EU jednotný systém.
Česká republikaBelgieFinskoŠvédsko
Jednotkamg/kg
Arsen10-5010
Chrom200125040040
Kadmium110100,2
Měď-37540040
Nikl80250-35
Olovo100125030020
Rtuť0,85-0,1
Vanad1801250700-
Zinek-450700120
PAH6-20-
PCB0,20,51-

Autoři: OndřejVrbík, VladimíraVytlačilová

Zdroj: www.ihned.cz

Byla pro vás informace důležitá?

Potřebujete být neustále v obraze? Získejte zdarma prémiový přístup a bonusy navíc. Buďte ceněnným odborníkem

Podniková ekologie

Semináře, kurzy, školení

další odborné akce

© 2015 Envi Group s.r.o., návrh a vývoj KETNET s.r.o., připojeno k síti TaNET. Veškerý obsah je majetkem Envi Group s.r.o. a jakékoliv jeho šíření a kopírování bez předchozího písemného souhlasu je zakázáno.