Váš účet: Přihlásit | Registrovat
V košíku máte zboží za0 Kč

Chystaná novela zákona o ochraně ovzduší

Dne 18. prosince 2013 schválil Senát na své 17. schůzi návrh senátního návrhu zákona senátorů Petra Víchy, Jiřího Bise a Pavla Eyberta, kterým se mění zákon č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší (senátní tisk č. 182).

28. leden 2014

Návrh zákona byl uvedenými senátory předložen k projednání Senátu 20. září 2013. Návrh byl schválen ve znění pozměňovacího návrhu přijatého Výborem pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí a Výborem pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Po schválení plénem Senátu byl senátní návrh zákona postoupen do Poslanecké sněmovny, kde bude nyní projednán v rámci další fáze legislativního procesu.

Předmět tohoto návrhu je v podstatě totožný s návrhem, který předložila již v červenci 2013 skupina poslanců Poslanecké sněmovně (návrh poslanců Václava Mencla, Robina Böhnische, Františka Laudáta a Kateřiny Konečné na vydání zákona, kterým se mění zákon č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší, sněmovní tisk 1114). Projednávání tohoto návrhu Poslaneckou sněmovnou však bylo předčasně ukončeno s koncem volebního období Poslanecké sněmovny.

Cíl senátního návrhu novely zákona č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší:

Cílem návrhu je doplnit do zákona o ochraně ovzduší možnost výměny emisních stropů mezi provozovateli spalovacích zdrojů, zpřesnit platné znění zákona č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší, odstranit některé jeho nedostatky a snížit neodůvodněnou administrativní zátěž jak na straně provozovatelů zdrojů znečišťování ovzduší, tak na straně krajských úřadů.

Hlavní navrhované změny:

  1. 1. Umožnit výměny emisních stropů mezi všemi provozovateli spalovacích stacionárních zdrojů zahrnutých do přechodného národního plánu.
  2. 2. Snížit v některých ohledech administrativní zátěž provozovatelů zdrojů znečišťování ovzduší.
  3. 3. Uvést do souladu pravidla uplatňování kompenzačních opatření u stacionárních zdrojů a u pozemních komunikací
  • Platné znění zákona o ochraně ovzduší umožňuje výměnu emisních stropů mezi více stacionárními zdroji zahrnutými do přechodného národního plánu, pouze pokud jsou tyto zdroje provozovány jedním provozovatelem. Provozovatel tak může vyměňovat emisní stropy pouze v rámci svých zdrojů. Tato úprava neodůvodněně znevýhodňuje menší provozovatele, kteří provozují pouze jediný zdroj.
  • Senátní návrh novely zákona znevýhodnění provozovatelů provozujících pouze jeden spalovací stacionární zdroj odstraňuje, neboť umožňuje za stanovených podmínek výměnu částí emisních stropů mezi všemi spalovacími stacionárními zdroji zahrnutými do přechodného národního plánu, a to i mezi zdroji provozovanými rozdílnými provozovateli. Podmínkou je, že v důsledku výměny nedojde k navýšení součtu emisních stropů spalovacích stacionárních zdrojů oproti stavu před výměnou, k vyřazení těchto spalovacích stacionárních zdrojů z přechodného národního plánu anebo k navýšení emisního stropu spalovacího stacionárního zdroje v aglomeraci.
  • Podle platného znění zákona o ochraně ovzduší jsou sice někteří provozovatelé zdrojů znečišťování ovzduší osvobozeni od poplatku za znečišťování ovzduší (tj. pokud u nich poplatek nepřekročí 50 000 Kč), ale přesto jsou povinni podávat poplatkové přiznání (pokud by poplatek přesáhl hranici 5 000 Kč).
  • Vzhledem k tomu, že podávání oznámení nemá pro příslušné orgány ochrany ovzduší v tomto případě význam, a pro provozovatele a státní správu (krajské úřady) představuje pouze zbytečnou zátěž, navrhuje se v senátním návrhu novely zákona o ochraně ovzduší sjednotit hranici pro podání poplatkového přiznání a pro placení poplatku na 50 000 Kč.
  • Platné znění zákona o ochraně ovzduší nestanoví termín pro ohlašování souhrnné provozní evidence, který je nezbytný k zajištění vymahatelnosti ohlášení souhrnné provozní evidence potřebného pro plnění mezinárodních závazků ČR (vykazování emisních inventur).
  • Senátní návrh proto navrhuje doplnit do zákona o ochraně ovzduší termín pro ohlašování tzv. souhrnné provozní evidence (každoročně do 31. března).
  • Podle platné úpravy týkající se kompenzačních opatření je investor realizující pozemní komunikaci povinen realizovat kompenzační opatření již při zcela minimálním imisním příspěvku předmětné dopravní stavby (výjimka nyní stanovená v platném znění ustanovení § 11 odst. 5 se totiž vztahuje pouze na stacionární zdroje). Musí tedy navrhnout dostatečná kompenzační opatření vždy, když je stavba umisťovaná do oblasti s překročenými ročními imisními limity nebo by jejím umístěním k překročení těchto limitů došlo. S ohledem na nejistoty modelování rozptylů znečišťujících látek, tzv. rozptylové studie, a možnost následného zpochybňování je však třeba i pro případ pozemních komunikací přesně stanovit hranici, od které je kompenzační opatření nutno realizovat. Důsledkem současné úpravy by mohla být obtížná vymahatelnost a zpochybnitelnost uložených kompenzačních opatření.
  • Senátní návrh novely proto doplňuje do § 11 odst. 5 výjimku z povinnosti realizovat kompenzační opatření také u plánovaných pozemních komunikací, jejichž příspěvek k úrovni znečištění nepřesahuje úroveň stanovenou vyhláškou č. 415/2012 Sb., o přípustné úrovni znečišťování a jejím zjišťování a o provedení některých dalších ustanovení zákona o ochraně ovzduší. Tímto způsobem se zároveň zajistí soulad se zněním § 27 odst. 1 vyhlášky č. 415/2012 Sb., ve kterém je uvedeno, že kompenzační opatření se uloží u stacionárního zdroje a pozemní komunikace uvedené v § 11 odst. 1 písm. b) zákona v případě, že by jejich umístěním došlo k nárůstu úrovně znečištění o více než 1 % imisního limitu pro znečišťující látku s dobou průměrování 1 kalendářní rok.

Další navrhované změny:

  • Současné znění zákona výslovně ukládá ministerstvu a krajskému úřadu při vydávání závazných stanovisek z hlediska ochrany ovzduší vycházet z programů ke zlepšení kvality ovzduší. Senátní návrh novely navrhuje doplnit do zákona povinnost vycházet z programů ke zlepšení kvality ovzduší při vydávání závazných stanovisek z hlediska ochrany ovzduší i pro obce s rozšířenou působností.
  • Navrhuje se doplnit do zákona výjimku z povinnosti provádět kontinuální měření emisí pro spalovací stacionární zdroje, které jsou záložními zdroji energie o celkovém jmenovitém tepelném příkonu 50-100 MW. Dle platné úpravy jsou z této povinnosti vyjmuty pouze záložní zdroje se jmenovitým tepelným příkonem nižším než 50 MW. Záložní zdroje jsou provozovány pouze několik hodin za rok (do 300 hodin), a tudíž je jejich hmotnostní tok emisí malý, zatímco náklady spojené s kontinuálním měřením poměrně vysoké. Navíc se zpravidla jedná o zdroje používající zemní plyn nebo nízkosirná kapalná paliva.

Zdroj: Mgr. Pavla BejčkováVerlag Dashöfer

Byla pro vás informace důležitá?

Potřebujete být neustále v obraze? Získejte zdarma prémiový přístup a bonusy navíc. Buďte ceněnným odborníkem

Podniková ekologie

Semináře, kurzy, školení

další odborné akce

© 2015 Envi Group s.r.o., návrh a vývoj KETNET s.r.o., připojeno k síti TaNET. Veškerý obsah je majetkem Envi Group s.r.o. a jakékoliv jeho šíření a kopírování bez předchozího písemného souhlasu je zakázáno.