Váš účet: Přihlásit | Registrovat
V košíku máte zboží za0 Kč

Proč se chováme k zemědělské půdě nešetrně?

Každým dnem naše země přichází o zhruba 14 hektarů zemědělské půdy. Když se porovná její celková výměra, což jsou podle Českého statistického úřadu zhruba 4,2 milionu hektarů, a množství, které země potřebuje pro nepřekročení tzv. prahu potravinové bezpečnosti, mohlo by se zdát, že to tak špatné není. Podle informací Ministerstva zemědělství totiž představuje tento práh 2 955 000 ha.

Tento pohled by ale byl velmi zjednodušený. Na půdu nelze pohlížet jen z úzce omezeného národního hlediska, ale je nutné uvažovat v širším, celosvětovém měřítku. Kromě toho půda plní kromě zemědělských funkcí mnohé další, především vodohospodářské a ekologické.

PŮDY SI PŘÍLIŠ NEVÁŽÍME

Z výkladu Ing. Václava Marka, vedoucího oddělení ochrany půdy Ministerstva životního prostředí, jednoznačně vyplývá, že se k půdě chováme už od 50. let minulého století velmi nešetrně. Začalo to nesmyslným scelováním pozemků, pokračovalo nástupem industriálního zemědělství s jeho těžkou technikou a masivními zábory půdy pro občanskou i průmyslovou výstavbu a nekončí to ani dnes.

Kromě vlastního úbytku půdy dochází k její degradaci kontaminací a zrychlenou erozí. Důsledky jsou zřejmé a mohli jsme se o nich opětovně přesvědčit při nedávných záplavách.

Za posledních 80 let zmizelo v ČR více než 22 % zemědělského půdního fondu. Historicky nejhorším obdobím byla léta 1976-1981, kdy se ztrácelo téměř 40 hektarů denně. Nyní ubývá nejvíce půdy v důsledku průmyslové a bytové výstavby - téměř 39 % z celkového úbytku, přes 25 % připadá na těžbu nerostů, necelých 12 % pro dopravu a sítě a o zbytek se dělí vodní hospodářství, rekreace a sport, následné zalesnění a ostatní.

Nejde však jen o to, že mizí půda, která by mohla sloužit k pěstování plodin. »Na tento problém je nutné se dívat globálně, nikoli jen z úzké perspektivy. Jsou určité regiony, kde se počet obyvatelstva zvyšuje téměř geometrickou řadou a půdy se nedostává. Už dnes máme určité informace, že některé země se pokoušejí nakupovat půdu v Evropě,« upozorňuje Ing. Václav Marek. Vyslovuje obavu, že pokud se zbavíme úrodné půdy, můžeme se mj. vrátit do problémů 70. a 80. let 20. století, které vedly k nepříliš šetrným zásahům do přírody. Říkalo se jim meliorace, ale správné označení je odvodňování. Nebo nastane tlak na zvýšení úrodnosti těch půd, které plní funkce ekologické, nevýrobní, a mělo by se na nich proto hospodařit jen extenzivně.

K ÚZEMNÍM PLÁNŮM SE ČASTO NEPŘIHLÍŽÍ

Důvodů, proč se k půdě chováme nešetrně, je několik: Nízké povědomí o významu tohoto bohatství, nevhodná legislativa a s ní související velmi nízké ceny půdy, přílišná benevolence vůči požadavkům developerů.

Zábor půdy k jiným než zemědělským účelům úzce souvisí s problematikou územního plánování. Každý územní plán vymezuje plochy, které jsou určeny k zástavbě; jinde by se tedy stavět nemělo. Praxe však dost často bývá jiná. Přestože by územní plán měl mít vysokou míru závaznosti, mnohdy se na tuto skutečnost příliš ohledů nebere.

»V řadě měst a obcí jsou změny územního plánu činností téměř kontinuální - jedna se projedná a schválí, další se připravuje. Ve větších městech se změny iniciované investory často projednávají najednou, protože je jich tolik, že jednotlivě by se to nezvládlo,« říká Ing. Václav Marek. Obává se zejména o budoucnost úrodných půd na jižní Moravě, Olomoucku a v Polabí.

Odstrašujícím příkladem je okolí dálnice D1, zastavěné v úseku Praha - Mirošovice nepříliš vábnými objekty. Ing. Václav Marek má obavy, že podobně by mohla dopadnout krajina v okolí dálnice po trase Plzeň - Rozvadov. Dříve se tam uvažovalo s průmyslovými zónami, ale kvůli nižšímu zájmu o ně padl návrh využít tato území pro fotovoltaické elektrárny.

Takzvaná satelitní městečka, mnohdy postavená přímo v polích, jsou dalším a dnes už velmi čitelným příkladem špatného zacházení s půdou.

Negativně ovlivňují nakládání s půdou její nízké ceny, ať za samotný nákup, nebo ve formě odvodů za vynětí ze zemědělského půdního fondu. Úřední cena za nákup se pohybuje podle bonity od nuly do 14,81 Kč za 1 m2 (což neznamená, že tržní ceny nemohou být jiné), nejvyšší odvod za vynětí činí 12,40 Kč/m2. Metr kvalitní zemědělské půdy se tedy dá pořídit už za zhruba 27 Kč.

V jiných zemích jsou tyto ceny několikanásobně vyšší; není proto divu, že pro zahraniční investory není u nás nákup půdy a její využití k jiným než zemědělským účelům žádným problémem. Nízké ceny půdy tím neplní funkci ekonomického nástroje její ochrany.

KDO O ČEM ROZHODUJE

O správné hospodaření s půdním fondem se mají starat orgány ustavené k jeho ochraně. V obcích a krajích bývají orgány ochrany zemědělského půdního fondu většinou součástí odborů životního prostředí. Obce s rozšířenou působností mohou vydat souhlas s odnětím půdy do jednoho hektaru, v kompetenci krajů je odnětí půdy od 10 do 20 hektarů a u většího množství rozhoduje Ministerstvo životního prostředí.

Uvedené dotčené orgány jsou samozřejmě povinny i kontrolovat, zda se v případě udělení souhlasu plní stanovené podmínky. Ing. Václav Marek však uvádí kontrolu a neúčinnost sankcí za jednu ze slabých stránek provázejících problém ochrany půdního fondu. Přestože 50 % výše pokut je příjmem orgánu, který ji uložil, nevyužívá se tento nástroj dostatečně.

LEGISLATIVA

Ochrana zemědělského půdního fondu se řídí zákonem č. 334 z roku 1992. Už ten znamenal proti předchozímu zákonu určité změkčení, protože nadále nezakazoval jako dříve stavění na půdě nejvyšší bonity (i když, pravda, udělovaly se výjimky a tento předpis se tím tak zcela nedodržoval). Nový sazebník nejen nastavil ceny a výši odvodů nízko, ale od roku 1992 se nikterak neupravoval; inflace tím vykonala během následující doby své.

Ministerstvo životního prostředí proto připravilo návrh novely zákona, která měla znamenat celkové zpřísnění podmínek odnímání půdy zemědělským účelům a měla zabránit dalším degradačním procesům v půdě, zejména pokud jde o eroze a kontaminaci. Návrh schválila v roce 2008 vláda, v následujícím roce dokonce prošel v Poslanecké sněmovně prvním čtením. Potom však nastaly známé politické komplikace a projednávání se zastavilo. Další osud novely je tím pochopitelně nejasný.


Každým dnem naše země přichází zhruba o 14 hektarů zemědělské půdy.

AUTOR: JIŘINA ONDRÁČKOVÁ

Zdroj: www.ihned.cz

Byla pro vás informace důležitá?

Potřebujete být neustále v obraze? Získejte zdarma prémiový přístup a bonusy navíc. Buďte ceněnným odborníkem

Podniková ekologie

Semináře, kurzy, školení

další odborné akce

© 2015 Envi Group s.r.o., návrh a vývoj KETNET s.r.o., připojeno k síti TaNET. Veškerý obsah je majetkem Envi Group s.r.o. a jakékoliv jeho šíření a kopírování bez předchozího písemného souhlasu je zakázáno.