Váš účet: Přihlásit | Registrovat
V košíku máte zboží za 0 Kč

Další fáze ekoauditu legislativy ŽP, šance na úpravu některých nejasností!

Že by se konečně někdo zamyslel nad legislativou ŽP? Vláda schválila další etapu Ekoauditu, která zahrnuje podněty k úpravě legislativy (voda, ovzduší, závažné havárie, ekologická újma). Některé body nás trápí už 16 let (např. kategorie závadných látek, zkoušky těsnosti).

17. leden 2019

Podnikový ekolog (2-denní kurz)

Dvoudenní intenzivní kurz pro funkci podnikový ekolog s praktickým návodem na zjištění povinností firmy. Legislativa životního prostředí vztahující se na podnikovou praxi. Registr právních požadavků. Kompletní vzorová dokumentace. Roční předplatné na servis o změnách legislativy. Včetně ročního přístupu k aplikaci: Průvodce podnikovou ekologií + komplet ILNO a značení odpadů.

Úplné znění

Dokument identifikuje problematické oblasti ve vybraných právních předpisech k ochraně životního prostředí ve vztahu k výrobní a podnikatelské sféře. Vybrali jsme pro vás následující podněty, u kterých jsou navrženy změny důležité pro podnikovou praxi:

  • Podnět č. 3: Zákon č. 254/2001 Sb., o vodách - specifikace kategorie závadných látek (!)

  • Podnět č. 4: Zákon č. 254/2001 Sb., o vodách - zkoušky těsnosti nádrží (!)

  • Podnět č. 5: Zákon č. 254/2001 Sb., o vodách - upřesnění povinnosti zpracovat havarijní plán (!)

  • Podnět č. 6: Vyhláška č. 450/2005, o náležitostech nakládání se závadnými látkami - specifikace zařízení (!)

  • Podnět č. 7: Zákon č. 224/2015 Sb., o prevenci závažných havárií - upřesnění "nechemických" látek

  • Podnět č. 8: Zákon č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší - zrušení provozních řádů pro čerpací stanice pohonných hmot

  • Podnět č. 13: Zákon č. 167/2008 Sb., o předcházení ekologické újmě - upřesnění pro část B a C

Podnět č. 3: Zákon č. 254/2001 Sb., o vodách - specifikace kategorie závadných látek

Popis oblasti

§ 39 odst. 3 a příloha č. 1

Specifikace látek: Zvlášť nebezpečné látky – např.: Persistentní syntetické látky, které se mohou vznášet, zůstávat v suspenzi nebo klesnout ke dnu a které mohou zasahovat do jakéhokoliv užívání vod.

Nebezpečné látky - např.:
  • Látky, které mají škodlivý účinek na chuť nebo na vůni produktů pro lidskou spotřebu pocházejících z vodního prostředí, a sloučeniny mající schopnost zvýšit obsah těchto látek ve vodách.
  • Látky, které mají nepříznivý účinek na kyslíkovou rovnováhu, zejména amonné soli a dusitany.
  • Sedimentovatelné tuhé látky, které mají nepříznivý účinek na dobrý stav povrchových vod.“
Jedná se o nejednoznačné definice. Takto obecně definované nebezpečné látky mohou svádět k různým výkladům. Vytváří následné potíže v praxi – havarijní plány, kontroly závadných látek, těsnostní zkoušky atd. Není jasné ani kontrolním orgánům.
Návrh opatření

Látky jednoznačně definovat, uvádět příklady nejpoužívanějších látek z praxe. Pokud to není možné, vypustit takto nejednoznačně definované látky z předpisu.
Komentář

Podnět bude dále diskutován, možnou formou je vyjmutí chemikálií pro úpravu vody z „nebezpečných látek“ s negativním účinkem na kvalitu vod.

Novela bude vázána na změny v legislativě EU, zejména diskutovanou revizi Rámcové směrnice o vodách 2000/60/ES a úpravu prioritních látek dle směrnice 2008/105/ES ve znění 2013/39/EU.

Závěr

Při nejbližší novele vodního zákona budou definice zvlášť nebezpečné látky a nebezpečné látky diskutovány a v návaznosti na tuto diskuzi bude navržena jejich úprava.

Podnět č. 4: Zákon č. 254/2001 Sb., o vodách - zkoušky těsnosti nádrží

Popis oblasti

§ 39 odst. 4 písm. d)

„Nejméně jednou za 5 let, pokud není technickou normou nebo výrobcem stanovena lhůta kratší, prostřednictvím odborně způsobilé osoby zkoušet těsnost potrubí nebo nádrží určených pro skladování a prostředků pro dopravu zvlášť nebezpečných látek a nebezpečných látek a v případě zjištění nedostatků bezodkladně provádět jejich včasné opravy.“

Je nutné zkoušet i dvouplášťové nádrže (u nichž únik prakticky není možný), popř. nádrže (např. kontejnery atd.) vizuálně kontrolovatelné se záchytnou vanou o objemu větším, než je objem nádrže v ní umístěné.
Návrh opatření

Stejně jako je to u nadzemních nádrží s hnojivy a výluhy z objemných krmiv umístěných v záchytných vanách, opakovanou zkoušku těsnosti u nadzemních dvouplášťových nádrží a jednoplášťových nádrží se záchytnou vanou se závadnými látkami již nepožadovat. Zakotvit do zákona.
Komentář

Novela bude vázána na změny v legislativě EU, zejména diskutovanou revizi Rámcové směrnice o vodách 2000/60/ES a úpravu prioritních látek dle směrnice 2008/105/ES ve znění 2013/39/EU.
Závěr

Při nejbližší novele vodního zákona bude diskutována potřebnost zkoušek těsnosti u uvedených typů nádrží.

Podnět č. 5: Zákon č. 254/2001 Sb., o vodách - upřesnění povinnosti zpracovat havarijní plán

Popis oblasti

Nakládání se závadnými látkami – havarijní plány § 39 zákona č. 254/2001 Sb., a dále pak § 5 vyhlášky č. 450/2005 Sb.
Návrh opatření

Pokud jsou místa nakládání se závadnými látkami technicky zajištěna, tak, že případný únik závadné látky bude v plném rozsahu těmito prostředky zachycen, nebudou se tato množství počítat do množství látek, které je určující pro rozhodnutí o zpracování havarijního plánu.
Komentář

Novela bude vázána na změny v legislativě EU, zejména diskutovanou revizi Rámcové směrnice o vodách 2000/60/ES a úpravu prioritních látek dle směrnice 2008/105/ES ve znění 2013/39/EU.
Závěr

Při nejbližší novele vodního zákona bude diskutována otázka technického zajištění míst nakládání se závadnými látkami a v návaznosti na tuto diskuzi bude navržena jejich úprava.

Podnět č. 6: Vyhláška č. 450/2005, o náležitostech nakládání se závadnými látkami - specifikace zařízení

Popis oblasti

Ten, kdo zachází se závadnými látkami v zařízení ve větším rozsahu nebo je zacházení s nimi spojeno se zvýšeným nebezpečím pro povrchové a podzemní vody, musí mít dle § 39 zákona č. 254/2001 Sb. o vodách zpracován havarijní plán (HP). Definice zacházení se závadnými látkami v zařízení ve větším rozsahu, či se zvýšeným nebezpečím pro povrchové a podzemní vody a náležitosti havarijního plánu jsou uvedeny ve vyhlášce. Chybí však definice pojmu „zařízení“ a tudíž není jasné, zda za zařízení považovat např. celý výrobní provoz a místa s jakýmkoli (i nepatrným a nerizikovým výskytem závadných látek) tak sčítat a všechna tato místa i s bezvýznamným množstvím závadné látky pak nutně řešit v HP, nebo za zařízení považovat vždy jen samostatné technické jednotky (jeden sklad, jedno úložiště, jeden stroj, …) a jen tato místa pak řešit v HP.
Návrh opatření

Navrhujeme ve vyhlášce definovat „zařízení“ jako každou samostatnou jednotlivou technickou jednotku.
Komentář

Podnět lze obecně diskutovat v rámci budoucí novely vodního zákona, jejímž předmětem bude mj. sjednocení definice prioritních a nebezpečných prioritních látek podle evropských předpisů se specifikací závadných látek ve vodním zákoně (příloha č. 1), jakož i úprava prováděcí havarijní vyhlášky. Novela bude vázána na změny v legislativě EU, zejména diskutovanou revizi Rámcové směrnice o vodách 2000/60/ES a úpravu prioritních látek dle směrnice 2008/105/ES ve znění 2013/39/EU.
Závěr

Při nejbližší novele vodního zákona bude podnět dále diskutován, a to se zaměřením na sjednocení definice prioritních a nebezpečných prioritních látek podle unijních předpisů se specifikací závadných látek ve vodním zákoně a k případné úpravě vyhlášky č. 450/2005 Sb.

Podnět č. 7: Zákon č. 224/2015 Sb., o prevenci závažných havárií - upřesnění "nechemických" látek

Popis oblasti

V příloze č. 1 k zákonu, kapitole 12. je uvedeno: „Nebezpečné látky, na které se nevztahuje nařízení (ES) č. 1272/2008, ale přesto jsou nebo by mohly být v objektu přítomny a mají nebo by mohly mít za podmínek existujících v objektu rovnocenné vlastnosti z hlediska potenciálu závažné havárie, včetně odpadu, budou dočasně zařazeny do nejvhodnější kategorie nebo přiřazeny k nejvhodnější jmenovitě uvedené kategorii nebo nebezpečné látce spadající do oblasti působnosti tohoto zákona“.

Z dané citace vyplývá, že i odpady, mající obdobné vlastnosti klasifikované dle nařízení 1272/2008 (CLP) bez ohledu na jejich fyzikální vlastnosti, např. konzistence odpadu, skupenství, velikost částic apod., spadají pod působnost tohoto zákona.

Příklady zařazení dle zákona.
  1. olověné baterie vč. rozdružených (kat. č. 160606), 50 000 t/rok – kyselého elektrolytu se to netýká, přestože největší potenciál havárie je právě u něj. Naopak Pb pasty, či desek Pb a PbO tvořících baterii se již zákon týká, ale uniknout a tím pádem ohrozit okolí a způsobit havárii nemohou
  2. zůstatky či pevné odpady s obsahem Pb (kusové Pb, prach, granulát, pasta, stěry apod. – např. kat. č. 100402, 100811), 15 000 t/rok – obdobná nemožnost úniku do okolí či reakce s jinými skladovanými materiály
  3. odpadní strusky a tzv. kamínky (kat.č. 100401), 15 000 t/rok – pevný materiál s velkou zrnitostí velice žádaný na skládkách jako zpevňující prvek s vysokou specifickou hmotností
Návrh opatření

Řada odpadů obsahuje nebo se skládá z chemických látek a směsí, které jsou nebo je lze klasifikovat dle nařízení ES 1272/2008. Nikde však není podrobně definováno, v jaké formě daného odpadu je reálné nebezpečí, že může způsobit závažnou havárii.

Prováděcí předpis (Metodický pokyn) by měl specifikovat, v jakých situacích má daný odpad opravdu potenciál závažné havárie, a ne to paušalizovat na vlastnost či klasifikaci látky či směsí, kterou odpad obsahuje.

To znamená, že v případě klasifikace látky či směsi, kterou daný odpad obsahuje a zařazuje jej tak do kategorie nebezpečných látek dle tabulky I v příloze č. 1 zákona 224/2015 Sb., by musely být provedeny další vybrané relevantní zkoušky, např. prováděné v procesu Vyloučení nebezpečných vlastností odpadů, jako je vyluhovatelnost, ekotoxicita atd. Dále odborné posouzení, zda daný odpad v reálných podmínkách skladování vč. provozovaných technologií může negativně ovlivnit okolí ve formě závažné havárie.

Jako základ posouzení by mohl být využit i zákon č. 167/2008 sb. o ekologické újmě či zákon č. 254/2001 sb. o vodách a jeho prováděcím předpisu č. 450/2005 Sb. o náležitostech nakládání se závadnými látkami a náležitostech havarijního plánu, způsobu a rozsahu hlášení havárií, jejich zneškodňování a odstraňování jejich škodlivých následků – vše v platném znění.

Chybí tedy institut odborného posouzení podmínek daného subjektu a vlastností odpadů v něm se vyskytujících z pohledu reálné možnosti způsobit závažnou havárii.

Komentář

MŽP navrhované řešení původně odmítlo s tím, že by administrativní a ekonomickou zátěž podnikatelů naopak zvýšilo. Na jednání, kterého se zúčastnili zástupci MŽP, MPO, České asociace odpadového hospodářství a společnosti Kovohutě Příbram nástupnická, a.s., bylo nicméně dohodnuto, že se bude předmětná oblast dále analyzovat za účelem nalezení potenciálního řešení. Během následujícího období bude zjišťováno, zda v zahraničí existují závody se shodnými provozy jako Kovohutě Příbram nástupnická, a.s. (např. ve Spolkové republice Německo), které nespadají pod působnost Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2012/18/EU ze dne 4. července 2012 o kontrole nebezpečí závažných havárií s přítomností nebezpečných látek a o změně a následném zrušení směrnice Rady 96/82/ES (tzv. Seveso III) a rovněž bude zjišťováno u kompetentních autorit EU, zda by takové závody mohly být z působnosti směrnice vyjmuty. Před případnou úpravou zákona č. 224/2015 Sb. musí být s jistotou vyloučeno nebezpečí zahájení infringementového řízení proti České republice.
Závěr

Podnikatelská sféra dodá prostřednictvím MPO informace, zda v zahraničí (např. v SRN) existují závody se shodnými provozy jako Kovohutě Příbram nástupnická a.s. a zda spadají pod působnost směrnice 2012/18/EU. Na základě těchto informací MŽP osloví Evropskou komisi a před případnou úpravou zákona

Podnět č. 8: Zákon č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší - zrušení provozních řádů pro čerpací stanice pohonných hmot

Popis oblasti

Zákon č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší, vyžaduje u stacionárních zdrojů uvedených v příloze č. 2, sloupci C provozní řád jako součást povolení provozu. Tato povinnost se vztahuje také na čerpací stanice pohonných hmot, které jsou dle přílohy č. 2 zákona zařazeny jako zdroj 10.2.
Na provoz čerpacích stanic se dále podle přílohy č. 6 vyhlášky č. 415/2012 Sb., o přípustné úrovni znečišťování a jejím zjišťování a o provedení některých dalších ustanovení zákona o ochraně ovzduší, ve znění pozdějších předpisů, vztahují specifické technické podmínky provozu. Podle dosavadní praxe neobsahuje provozní řád čerpacích stanic pohonných hmot další povinnosti nad rámec povinností obecně stanovených specifickými technickými podmínkami provozu uvedenými v příloze č. 6 vyhlášky č. 415/2012 Sb. Zpracování provozního řádu a jeho průběžná aktualizace, která je nutná např. při změně provozovatele čerpací stanice, přitom představuje pro povinné subjekty významnou administrativní zátěž. Na základě výše uvedeného se domníváme se, že pro řádný provoz těchto zdrojů v souladu se zákonem o ochraně ovzduší postačí obecně závazné specifické technické podmínky provozu stanovené v příloze č. 6 vyhlášky č. 415/2012 Sb. bez nutnosti zpracovat provozní řád jako součást povolení provozu.
Návrh opatřeníUpravit text přílohy č. 2 zákona č. 201/2012 Sb. u zdroje 10.2. Čerpací stanice a zřízení pro dopravu a skladování benzinu doplnit poznámku *** nevztahuje se na čerpací stanice pohonných hmot podle zákona 311/2006 Sb.
Závěr

Při nejbližší novele zákona č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší, bude upravena příloha č. 2 ve smyslu podnětu.

Podnět č. 13: Zákon č. 167/2008 Sb., o předcházení ekologické újmě

Popis oblasti

Ustanovení § 14 odst. 1 zákona č. 167/2008 Sb., o předcházení ekologické újmě a o její nápravě, uvádí následující:
„Provozovatel je povinen provést hodnocení rizik jednotlivých provozních činností uvedených v příloze č. 1 k tomuto zákonu, které hodlá provozovat, a toto hodnocení průběžně aktualizovat v případě významných změn provozní činnosti."
Navrhovatel podnětu (Teplárenské sdružení ČR) poukazoval na skutečnost, že podle jeho názoru toto ustanovení neobsahuje žádné množstevní limity závadných látek a chemických látek a směsí u provozních činností č. 9, 10, 11, od kterých by byl provozovatel teprve povinen provést administrativně náročné a nákladné hodnocení.
MPO podpořilo návrh pouze částečně. Poukázalo na § 3 odst. 6 nařízení vlády č. 295/2011 Sb., o způsobu hodnocení rizik ekologické újmy a bližších podmínkách finančního zajištění, který uvádí: „Příslušný provozovatel, který zachází se závadnými látkami, nebezpečnými závadnými látkami nebo zvlášť nebezpečnými závadnými látkami podle vodního zákona3) v celkovém množství, které nedosahuje limitů stanovených v části B přílohy č. 1 k tomuto nařízení, neprovádí hodnocení rizik podle tohoto nařízení." Tím je podle MPO stanovena výjimka pro závadné látky (provozní činnost č. 9).
MPO proto požadovalo stanovení obdobné výjimky v § 3 odst. 7 nařízení vlády č. 295/2011 Sb. i pro chemické látky a směsi, pokud provozovatel zachází s chemickými látkami a směsmi, které nedosahují limitů v části B přílohy č. 1 tohoto nařízení.
Komentář

Na jednání mezi zástupci MPO a MŽP byl vyjasněn výklad § 3 odst. 6 nařízení vlády č. 295/2011 Sb., které nelze vyložit tak, že se základní hodnocení rizik neprovádí vůbec, ale že se v rámci základního hodnocení rizik zpracuje pouze část A a část B; část C, kterou zástupci podnikatelské sféry považují za administrativně náročnou a nákladnou nemusí provádět a nemusí tedy ani vynakládat prostředky na poradenské společnosti.
Současně bylo poukázáno na Poznámky k části B Přílohy č. 1 nařízení č. 295/2011: „Pokud má počet dosažených bodů v mezisoučtu části B hodnotu 0, potom provozovatelé, u kterých je v bodě č. 3 části A uvedeno pořadové číslo 9, 10, 11, 14 a 15 provozní činnosti podle přílohy č. 1 zákona, nevyplňují část C."
Toto vzhledem k výše uvedenému znamená, že úprava v § 3 odst. 6 je duplicitní s Poznámkou k části B Přílohy č. 1 nařízení č. 295/2011 a matoucí. Podle ní platí totožná úprava jak pro závadné látky, tak pro chemické látky a směsi, kdy při nedosažení limitů v části B Přílohy č. 1 provozovatelé vyplňují části A a B, ovšem C již nikoliv.
Návrh opatření

Úprava či odstranění § 3 odst. 6 nařízení vlády č. 295/2011 Sb., o způsobu hodnocení rizik ekologické újmy a bližších podmínkách finančního zajištění.
Závěr

Podnět bude řešen novelou nařízení vlády č. 295/2011 Sb., o způsobu hodnocení rizik ekologické újmy a bližších podmínkách finančního zajištění.
Autor: Ing. Zdeněk Fildán, ENVI GROUP

Byla pro vás informace důležitá?

Potřebujete být neustále v obraze? Získejte zdarma prémiový přístup a bonusy navíc. Buďte ceněnným odborníkem

Podniková ekologie

Semináře, kurzy, školení

další odborné akce

© 2015 Envi Group s.r.o., návrh a vývoj KETNET s.r.o., připojeno k síti TaNET. Veškerý obsah je majetkem Envi Group s.r.o. a jakékoliv jeho šíření a kopírování bez předchozího písemného souhlasu je zakázáno.