Váš účet: Přihlásit | Registrovat
V košíku máte zboží za0 Kč

Nejsou to odpady, jak je známe

Ing. Pavel Benkovič ze společnosti Geotest Brno, a. s., se dlouhodobě věnuje posuzování rizika využívání odpadů pro povrchové úpravy terénu a působí i jako soudní znalec. Položili jsme mu několik otázek, týkajících se těžebních odpadů.

Podle údajů statistického úřadu tvoří těžební odpady jen zlomek celkového množství průmyslových odpadů, takže se zdá, že jako problém k řešení jsou marginální.

Základním problémem a věcí do diskuse je, jestli jsou skutečně tyto odpady marginální. Při striktním posouzení to samozřejmě není pravda. Jen velmi malé množství těžebních odpadů, resp. odpadů vznikajících při těžbě a úpravě nerostných surovin, se dostane do režimu zákona o odpadech a jsou potom jako odpady vykazovány ve statistice. V Katalogu odpadů je sice uvedeno pět skupin odpadů, vznikajících při těžbě, zákon o odpadech však už v §2 říká, že se nevztahuje na odpady z hornické činnosti, ukládané v odvalech, výsypkách a odkalištích. Naprostá většina těchto materiálů vždy byla upravována báňskými předpisy. Proto také například haldy po těžbě uhlí nejsou z pohledu zákona o odpadech považovány za skládky a materiál na nich není odpad.

Myslíte, že by tyto materiály měly teoreticky pod zákon odpadech spadat?

Rozhodně by to bylo dražší. Není tomu tak ani v rámci celé EU. Při těžbě jde o obrovská kvanta materiálů. Vůbec si nedovedu představit, že by to mohlo být v režimu současného zákona o odpadech. Nově přijatá směrnice EP a Rady č. 98/2008 přesouvá problematiku odpadů z těžby z působnosi zákona o odpadech a do působnosti nového specializovaného zákona. Transpozice musí proběhnout v členských státech do 12. 12. 2010. U nás je tím specializovaným zákonem nedávno přijatý zákon o těžebních odpadech, který se týká jen těch materiálů, které nespadají obecně pod zákon o odpadech. Evidentně je šitý spíš na odkaliště a úložiště, než na materiály vytěžené při dobývání nerostů.

Když haldy nejsou považovány za skládky, nevztahují se na ně žádné požadavky na ochranu životního prostředí, jako je tomu u skládek.

Donedávna tomu tak do jisté míry bylo. Až nový zákon o těžebních odpadech tyto požadavky nějak definuje, vyžaduje zpracování plánů nakládání, kde se předpokládá a kontroluje splnění požadavků na ochranu životního prostředí. Zabezpečení vůči okolí bylo dosud předepisováno například u radioaktivních odpadů z těžby uranu, což je ale úplně jiná kategorie a mají svůj vlastní zákon. Také pro budování odkališť existují normy a předpisy, ale co se týká hlušiny odpadů z těžby, ukládaných na haldách a odvalech, byla u nich ochrana životního prostředí řešena v obecných předpisech báňské správy a nebyla upravena jdnoznačně ani v EU. Haldy a odvaly nebyly vždy z toho pohledu kontrolovány.

Na druhou stranu - před lety jsme na Ostravsku analyzovali rizika spojená se zavážením těžených prostor různými materiály - hlušinou, flotačními zbytky z úpravy nerostů i některými stavebními odpady atd. Výsledky významnější riziko neprokázaly.

Podívejme se blíže na otázku hlušiny. Zdá se, že na ni různé legislativní normy nahlíží odlišně.

Ano. Báňské předpisy definují hlušinu jako materiál, který je nežádoucí příměsí v surovině. Vytěží se, dále se neupravuje a uloží se na haldu. Hlušina je takto vnímána i v geologii a hornictví.

Nový zákon o těžebních odpadech však stanovuje, že hlušina je zbytek po úpravě nerostu. Neříká se striktně, jaká ta úprava musí být - chemická, nebo jen mechanická (oddělení hlušiny od nerostu). Každopádně nějakou úpravu předpokládá a hlušinu definuje jako zbytek po úpravě.

V zákoně o odpadech, respektive v Katalogu odpadů, jsou odpady z těžby uvedeny jako kategorie, na kterou se nemusí vztahovat úprava. Mohou být jen vytěženy a nemusí být upravovány. Takže je zde určitá disproporce mezi dvěma normami. Ta odlišnost je však nejspíš můj subjektivní dojem. Legislativci nepovažovali za nutné definice sjednotit a nevím, jestli by se mnou souhlasili.

Jako hlušina se však také někdy označuje materiál ze stavebních činností.

Kamenivo, které se vytěžilo při těžbě tunelu nebo hloubení stavební jámy, by z pohledu stavbařů mohlo být hlušinou. Žádal jsem proto o výklad Ministerstvo životního prostředí (viz rámeček). Pro stavební firmy, které dělají výkopové práce, není výklad MŽP příznivý. Když potřebují dopravit vytěžený materiál třeba jen pár set metrů mimo vlastní stavbu, stává se z něj odpad se všemi důsledky, které z toho plynou.

Jarmila Šťastná

Je kamenivo hlušina?

Z výkladu Ministerstva životního prostředí:

Dotaz: Lze považovat za hlušinu například kámen, vytěžený při stavebních pracích (hloubení stavební jámy, ražení tunelů atd.) ve skalních horninách? Je hlušinou i kamenivo z podsypů železničních tratí, z násypů vozovek a obecně kamenivo, jež už bylo jednou zabudované do nějakého stavebního objektu?

Výklad: Ve vyhlášce č. 381/2001 Sb., Katalog odpadů, je hlušina uvedena pod katalogovým číslem 17 05 05 * respektive 17 05 06. Kámen vytěžený při stavebních pracích je dle katalogu zařazen pod číslem 17 05 03* respektive 17 05 04. Kamenivo z podsypu železničních tratí je dle katalogui zařazeno pod číslem 17 05 07* respektive 17 05 08. Kamenivo, jež už bylo jednou zabudované do stavebního objektu, se dle katalogu zařazuje pod číslem 17 09 04, 17 09 01*, 17 09 02* respektive 17 09 03*. Kámen vytěžený při stavebních pracích, kamenivo z podsypu železničních tratí, z náspů vozovek a obecně kamenivo, jež už bylo jednou zabudované do stavebního objektu, nelze tedy považovat za hlušinu.

Autor/ři: Jarmila Šťastná

Zdroj: odpady.ihned.cz

Byla pro vás informace důležitá?

Potřebujete být neustále v obraze? Získejte zdarma prémiový přístup a bonusy navíc. Buďte ceněnným odborníkem

Podniková ekologie

Semináře, kurzy, školení

další odborné akce

© 2015 Envi Group s.r.o., návrh a vývoj KETNET s.r.o., připojeno k síti TaNET. Veškerý obsah je majetkem Envi Group s.r.o. a jakékoliv jeho šíření a kopírování bez předchozího písemného souhlasu je zakázáno.